Gheto ve Varšavě obývalo v dubnu 1943 až 360 000 Židů a stalo se tak největší židovskou komunitou v Evropě. Nacisté vytvářeli gheta pro další akce směřující k vyhlazení Židů a nepohodlných osob. Bylo snazší, když byli soustředěni v určitých lokalitách, než rozptýleni po celých zemích. Vznik Varšavského gheta trval více než rok od shromáždění lidí přes vyvlastnění židovského majetku, až po znemožnění najít si zaměstnání a být tak odsouzen na příděl potravin v ghetu. V dubnu 1940 Němci Židům nařídili vystavět zeď kolem gheta, která je tak oddělila od okolního města. Byla dokončena v říjnu. Z gheta bylo vystěhováno 115 000 původních obyvatel a místo nich přišlo 140 000 Židů. Fungoval zde přídělový systém potravin, ale to bylo méně než 30% dávky, kterou lidé běžně potřebují. Lidé tak hladověli, ceny potravin byly vysoké a začaly být velkým problémem mimo nemocí z nedostatku jídla i nemocí ze špatné hygieny, které se rychle šířily. Lidé v ghetu pracovat nemohli. Židovské organizace svépomocí zřizovaly vývařovny pro děti a tajné školy pro děti bez rozdílu věku. Snažily se bojovat za lidskost i když vše bylo proti nim. Vznikl tak odboj, ale do léta 1942 nebyla v ghetu jediná zbraň a bojovat holýma rukama byla úplná utopie.

28. 7. 1942 založil v ghetu Jicchak Zuckerman Židovskou bojovou organizaci (Zydowska organizacja bojowa  ZOB), která sdružovala asi 200 převážně mladých Židů kteří měli 30 zbraní.  Při obnovení deportací zaútočili na SS stráže. Všichni židovští bojovníci byli zabiti, kromě Mordechaie Anielewicze. SS tím byli úplně zaskočeni a stáhli se z gheta. Situace se po tomto incidentu naprosto změnila. Němci už do gheta přestali chodit a židovský odboj toto malé vítězství nesmírně posilnil. Až 19. 4. 1943 němci mobilizovali asi 2000 plně vyzbrojených vojáků, mnoho tanků a děl k vpádu do gheta. Proti nim se chystalo bojovat asi 700 židovských bojovníků, často nezletilých, nevycvičených a málo vyzbrojených.

První den boje se jim podařilo zápalnými lahvemi zapálit německé dělo, v následném boji zranili asi 12 německých vojáků, a ti za 30 minut v panice ustupovali. Byl to boj dvou nerovných soupeřů. Němcům se podařilo urputný odpor částečně zlomit až s použitím plamenometů a Luftwaffe, která zničila domy v oblasti, kam se německým pozemním jednotkám nepodařilo dostat. Němci začali vypalovat gheto blok po bloku. Když se Němcům podařilo vypátrat dnes slavný bunkr č. 18, ve, kterém se ukrývalo asi 120 bojovníků, našli místo zkázy. Bojovníci i s M. Anielewiczem se raději začali vzájemně střílet, než aby padli do rukou Němců. Některým členům ŽOB se na poslední chvíli podařilo uprchnout podzemním kanálem. Přežil jeden z vůdců, Jicchak Zuckerman, který žil po válce v Izraeli.

Nacisté sice dosáhli svého cíle a ghetto kompletně srovnali se zemí, židovský odpor se však stal důležitým impulsem pro některá další povstání v jiných ghettech či koncentračních táborech. Povstání ve varšavském ghettu je dodnes obdivovaným projevem morálního vítězství Židů, kteří se rozhodli zemřít se ctí v nerovném boji.