Ze světa kovových známek (23)
Známky šlechty v Čechách (1)
Pomineme–li početní peníze a žetony komemorativního charakteru, lze konstatovat, že známek vydaných u nás panstvem je až do poloviny XIX. století jako šafránu. Podnikatelské aktivity české šlechty – zpracovávání kovů a důlní podnikání, které s rybníkářstvím a pivovarnictvím přinesla jagellonská doba, dokládá pouze několik ražeb.
Jedny z nejstarších českých ražeb vydaných panstvem jsou důlní známky Kryštofa Karlovice (Christoph von Carlowitz) z Červeného Hrádku (1507–1578) (obr. 1). Karlovic původem z lužickosrbského (saského) rodu (inkolát obdržel roku 1558) byl významný aristokrat své doby, humanista, přítel a stoupenec Erasma Rotterdamského a diplomat ve službách císařů Karla V., Ferdinanda I. a Maxmiliána II. i saských kurfiřtů Moritze a Augusta. Exkluzivní kontakty s Ferdinandem I. napomohly k jeho jmenování horním hejtmanem v Jáchymově. Úřad zastával v letech 1558–1562. Byl rovněž důlním podnikatelem a v letech 1554–1564 rozvíjel na svých panstvích těžbu kamence. Kromě panství Červený Hrádek držel obce Horu sv. Kateřiny, Drmaly a Háj v Krušných horách, které jeho dědicové prodali počátkem 80. let XVI. stol. Bohuslavovi Hasištejnskému z Lobkovic. Připomíná jej do současnosti dobře zachovalý náhrobek ve farním kostele v Jirkově. Karlovic je na dvou svých boletách uveden pouze rodovým znakem – třemi spojenými jetelovými lístky, litery WG bývají interpretovány jako Wassergefäss čili vědro vody. První Karlovicovu známku s hodnotou I uveřejnil Josef Neumann v souboru neurčených ražeb dodatku na samém konci pátého dílu soupisu měděných ražeb (Neumann 1872: 506, č. 33047), dvě horní bolety zmiňuje E. Fiala (Fiala 1924: 9).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2015.
Německá platidla po 2. sv. válce (6) Euro
Německá marka, symbol síly a prosperity německého hospodářství, se po téměř 53 letech ocitla na seznamu zaniklých národních měn, které byly k 1. 1. 2002 nahrazeny společnou evropskou měnou EURO.
V této šesté části se na problematiku EURA opět podíváme především z německého pohledu a detailní popis přenecháme do samostatných příspěvků.
Po druhé světové válce bylo hospodářství evropských zemí silně zasaženo. Na celém kontinentu se projevoval nedostatek spotřebního zboží i potravin což už ve válečných letech vedlo k zavedení přídělového (lístkového) systému. Vyskytovaly se i případy opětovného vydávání nouzových platidel, ostatně jak tomu bylo i za první světové války i když nutno podotknout, že zdaleka ne v tak velkém rozsahu. V mnohých zemích byly tak vlády přinuceny k nejrůznějším měnovým opatřením. Snaha vyhnout se dalšímu konfliktu vedla státy k hledání optimálního uspořádání, které postupem času přerostlo v proces evropské integrace. Proces postupného sjednocování a integraci po mnoha letech a peripetiích vyvrcholil podepsáním Maastrichtské smlouvy v únoru 1992. Ta sestává ze tří pilířů. Prvním pilířem je stávající Evropské společenství, druhým nově založená Společná zahraniční a bezpečnostní politika a třetím pilířem je spolupráce v oblasti práva a vnitřních věcí. Na jejím základě bylo rovněž dohodnuto, že se společnou měnovou jednotkou členských zemí Evropské měnové unie (EMU) stává euro. Do EMU vstoupily všechny členské země EU kromě Velké Británie, Dánska a Švédska. Maastrichtská smlouva obsahuje podrobný časový plán postupu k měnové unii a popisuje rozdělení do tří etap.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013
