Bitva u Borodina – grandiózní střet Napoleonových vojsk s armádou maršála Michaila Kutuzova při francouzském tažení do Ruska. Krvavá bitva, které se na obou stranách zúčastnilo na 250 tisíc mužů (s mírnou početní převahou Francouzů), nepřinesla jednoznačného vítěze. Boj vypukl 7. září 1812.
Napoleonova více než půl milionová armáda zahájila ruské tažení 24. června 1812 překročením hraniční řeky Němen. Dvě ruské armády, kterým veleli Barclay de Tolly a Pjotr Ivanovič Bagration, se kvůli početní převaze francouzských vojsk rozhodujícímu střetu vyhýbaly a spokojily se s ústupovými boji. Předehrou k velké bitvě se staly dvoudenní urputné srážky u Smolenska, kde už obě ruské armády čelily invazi společně. Do jejich čela car Alexandr I. následně jmenoval Alexandra Kutuzova, kterého sice neměl příliš v oblibě, jehož ale naopak uznávali vojáci i obyčejní Rusové. Také nový velitel se s přesilou nechtěl utkat v otevřeném boji a pokračoval v taktice svých předchůdců, hledaje však přitom výhodné místo pro rozhodující bitvu. Našel ho u vesnice Borodino, vzdálené jen asi 120 kilometrů od Moskvy. Zatímco předsunutá část jeho vojáků odolávala obrovské přesile u Ševardina, nechal Kutuzov budovat mohutná polní opevnění. Získal tak nejen čas potřebný na přípravu, ale zároveň si mohl udělat představu o skutečné síle rozvinutých francouzských vojsk.
7. září časně ráno zaútočil polský sbor knížete Poniatowského ve službách Napoleona na levé křídlo ruské obrany. Následně hlavní Napoleonovy síly atakovaly obranu knížete Bagrationa. Drtivý nápor tří francouzských sborů Rusové zpočátku zastavili, po několika hodinách zuřivých bojů se však museli stáhnout do zálohy. Sám Bagration utrpěl střelné zranění, kterému po několika dnech podlehl.
Dva francouzské útoky odrazila ruská 1. armáda pod velením Barclaye de Tolly. Kutuzov obráncům poslal na pomoc jízdu generála Uvarova a kozáky vedené atamanem Platovem. Ti pak společně vpadli do boku napoleonské armády a zdrželi její hlavní ofenzívu, která tak byla zahájena až ve 14 hodin. Po urputných bojích, které přinesly obrovské ztráty na obou stranách, útočníci ruské pozice obsadili. Obě armády už však byly střetem natolik vyčerpané, že v bitvě neměly sílu pokračovat. Odhady padlých v borodinské bitvě se značně liší, je však zřejmé, že ztráty na obou stranách dosáhly děsivého počtu (celkově 60 až 90 tisíc mužů).
Napoleon pak dopochodoval až do Moskvy, kterou však našel spálenou a bez zásob. S pocitem Pyrrhova vítězství se proto rozhodl pro odjezd do Francie. Neustále dotírající Kutuzovovy jednotky přitom intervenční armádu nutily použít trasu, kterou předtím sama vyplenila. Hlad, nemoci, drsné podnebí a nekončící útoky Rusů změnily odchod demoralizované císařovy armády ve zběsilý úprk.
Ruské tažení tak pro Napoleona skončilo katastrofálním zničením téměř celé jeho armády a změnilo poměr sil v Evropě.
Z naší nabídky vybíráme:
