Pamětní medaile
Autor Jaroslav Bejvl
Rytec Lubomír Lietava
Ražba: Česká mincovna
průměr: 50 mm,
hmotnost: 42 g
ryzost: 999/1000 Ag
hrana: hladká
limit : 1000 ks
emise : únor 2008
|
|
Cena :
|
| |
|
|
Bohuslav Martinů
(8. prosince 1890, Polička – 28. srpna 1959, Liestal, Švýcarsko), byl
světově proslulým českým hudebním skladatelem moderny 20.století. Jeho
umělecký vývoj prošel od impresionismu přes neoklasicismus, expresionismus a
inspiraci jazzem až k ryze vlastnímu kompozičnímu stylu.
Bohuslav Martinů se narodil 8. 12. 1890 v Poličce. Už jako malý chlapec
projevil hudební nadání. Učil se hrát na housle u krejčího Josefa
Černovského a poté vystupoval na různých večírcích. V 16 letech mu radní v
Poličce poskytli stipendium a poslali ho na studia na pražskou konzervatoř.
Z konzervatoře byl však vyloučen a v roce 1912 složil na druhý pokus zkoušku
ze hry na housle. Od roku 1915 hrál druhé housle, v letech 1920 – 1923 byl
stálým členem České filharmonie. Přitom se neustále zdokonaloval ve hře a
věnoval se skladbě. Byl ovlivněn dílem Antonína Dvořáka, Richarda Strausse a
Debussyho. V roce 1922 se stal žákem Josefa Suka, v roce 1923 však získal
stipendium na studia v Paříži. V roce 1931se Bohuslav Martinů oženil.
V roce 1940 odešel do Ameriky, kde v letech 1942 – 1946 vyučoval na
Berkshire Music School, v letech 1948 – 1951 učil na univerzitě v Princetonu.
Ve svém díle byl Bohuslav Martinů ze začátku inspirován impresionismem. Jeho
první skladbou jsou Tři jezdci na motivy Vrchlického balady. Známějším raným
dílem je klavírní cyklus Loutky. Během pobytu ve Francii ho ovlivnil jazz,
jehož prvky jsou v Jazzové suitě a v opeře Tři přání. Psal rovněž balety, z
nichž nejznámější jsou Špalíček a Istar na motivy Zeyerova Gilgameše. Z jeho
kantát je pak třeba zmínit Gilgameše, Otvírání studánek a Polní mši. Mezi
jeho orchestrální skladby patří Památník Lidicím, oslavu konce války
zachycuje Čtvrtá symfonie. Ze symfonií byla nejúspěšnější Šestá symfonie. Z
oper je pak známá hlavně Julietta aneb Snář a Řecké pašije.
Jeho tvorba dosáhla asi 300 skladeb, většina z nich byla vydána ve světových
nakladatelstvích a hrána po celém světě.
V roce 1953 se vrátil do Evropy, žil v Nice a v Římě. Ke konci života žil ve
Švýcarsku v Schonenbergu u svého přítele Paula Sachera.
Bohuslav Martinů zemřel 28. 8. 1959 v Liestalu u Basileje ve Švýcarsku a byl
pohřben v Poličce.
