|
Broučci
Broučci (1876) je první česká původní autorská pohádka pro děti
od Jana Karafiáta. Díky recenzi Gustava Gamy Jaroše v časopise Čas
byla první edice rychle vyprodána a v roce 1894 přišla reedice. Dílo
je oceňováno pro básnický sloh a ve své době novátorský přístup ke
světu dítěte.
Kniha pojednává o rodině svatojánským broučků –
mamince, tatínkovi a Broučkovi, který byl ale neposlušný –
neposlouchal, co mu maminka, tatínek a Janinka říkají. Své
neposlušnosti se nezbavil ani v dospělosti, i když na ni mnohokrát
doplatil. niha pojednává o rodině svatojánským broučků – mamince,
tatínkovi a Broučkovi, který byl ale neposlušný – neposlouchal, co
mu maminka, tatínek a Janinka říkají. Své neposlušnosti se nezbavil
ani v dospělosti, i když na ni mnohokrát doplatil.
Karafiátova kniha s ilustracemi Jiřího Trnky
inspirovala už celou řadu adaptací a stále patří do zlatého fondu
české dětské literatury. Byla vydána v mnoha překladech. Německy
jako Die Käferchen,
Lužickosrbsky jako Brunčki, polsky jako
Świetliki, anglicky jako Fireflies. Ruský překlad
z roku 1947 nakonec nebyl vydán neboť byl ministerstvem
školství SSSR cenzurován od náboženských souvislostí.
Broučci vycházeli na zvukových nosičích (především na
gramofonových deskách) načtené Karlem Högerem. Byli nastudováni i jako rozhlasová i
divadelní hra. Na motivy Karafiátových Broučků napsal Václav Trojan
dětskou operu a Otmar Mácha v roce 1992 balet o dvou dějstvích.
Velmi populární se stala „modlitba broučků“ Ó náš milý Bože :
Ó, náš milý Bože,
Povstali jsme z lože
A pěkně Tě
prosíme,
Dej ať se Tě bojíme,
Bojíme a posloucháme
A přitom Tě rádi máme. Broučci
posloužili jako předloha několika animovaných filmů.
Naposled vznikl na motivy knihy Jana Karafiáta dvanáctidílný
animovaný loutkový seriál v koprodukci Studia Jiřího Trnky,
Comité Francais de Rádio Télévision, britské Jerusalem
Productions a společnosti Imago. Výtvarníkem tohoto
zpracování je Jitka Walterová. Podle jejích návrhů vzniklo
na sedmdesát loutek a zrodil se i celý kouzelně podmanivý
pohádkový svět, ve, kterém tyto loutky ožívají.
Jan Karafiát (4. ledna 1846 v Jimramově — 31. ledna 1929 v
Praze) byl český reformovaný, po roce 1918 českobratrský
evangelický farář. Patřil k neformálnímu hnutí, jehož
ideálem byla krásná církev Kristova. Rodina Jana Karafiáta
sice patřila k zámožnějším v Jimramově, jeho dětství bylo
přesto velmi skromné. Otec František Karafiát se oženil s
vdovou se čtyřmi dětmi. Společně pak měli dalších šest
(takže jich bylo přesně tolik, co malých broučků). Z nich
byl Jan nejstarším.
Působil jako nezávislý misionář a
vydavatel časopisu Reformované listy. r. 1875 se stává
farářem v tehdejší valašské Hrubé Lhotě (nyní Velká Lhota).
Po dvaceti letech na Velké Lhotě odešel do Prahy, kde se
věnoval práci na revizi Bible kralické a vypomáhal v
pražských sborech.
Karafiát byl jedním z předních
učenců v české církve reformované, odborník v bohosloví
odborník, zvláště pak v biblické linguistice. Své spisy v
Praze vydával anonymně. Je autorem a vydavatelem
následujících děl: Mistr Jan Hus, povahopis našeho
reformátora
(1872, 2. vyd. 1893); Kamarádi, povídka ze života pro
život (1873, 2. vyd. 1894); Broučci, povídka pro
malé i veliké děti (1876, 2. vyd. 1895);
Reformovaný zpěvník obsahující 150 žalmů a 52 vybraných
písní (1876); Rozbor Kralického Nového zákona co do
řeči i překladu; s historií našeho biblického textu
(1878), Kritické vydání Bible kralické z roku 1613
(1887), Šestnáctero pražských kázání (1905),
Text kralický z roku 1613 podle původních textů opravený
(1915). |
Z naší nabídky vybíráme:
