Ferdinand I. (10. 3. 1503 – 25. 7 1564) – císař římský, německý, český a uherský král z rakouské větve dynastie Habsburků. Stál za vznikem habsburské monarchie jako státního celku.
Ferdinand se narodil na zámku Alcalá de Henares nedaleko Madridu a ve Španělsku také prožil dětství. Jeho rodiči byli kastilský spolukrál a burgundský vévoda Filip I. Sličný a Jana I. Kastilská. Ta byla kvůli duševní nemoci nazývaná také přízviskem Šílená. Po smrti vládce rakouských zemí Maxmiliána I. Habsburského nastoupil Ferdinand na jeho místo. Ve Vídni byl zpočátku vnímán jako cizinec a musel dokonce čelit stavovskému povstání, které ovšem rázně potlačil a vůdce vzpoury nechal popravit. Po smrti Ludvíka Jagellonského byl 23. října 1526 zvolen českým králem a 24. února roku následujícího korunován. V listopadu 1527 se pak stal i králem uherským. O moc nad Uhrami však musel bojovat s Janem Zápolským, který byl za krále zvolen o několik týdnů dříve. Ferdinandova kariéra však nezadržitelně stoupala vzhůru. V Kolíně nad Rýnem byl 5. ledna 1531 zvolen za římského krále, od roku 1556 pak zastupoval svého nemocného bratra a římskoněmeckého císaře Karla V., který se stáhl do ústraní. Za císaře byl Ferdinand oficiálně vyhlášen 15. března 1558 ve Frankfurtu nad Mohanem.
Ferdinand je považován za strůjce rakouské Habsburské monarchie, období jeho vlády charakterizují centralizace moci a absolutismus, který byl silně proti vůli českým stavům. Ti proto králi vypověděli poslušnost, opozice však byla nekompromisně potlačena. Zároveň nastalo období rekatolizace české společnosti a země jako samostatné království začala ztrácet na významu. Ferdinand zemřel 25. července ve Vídni, jeho ostatky jsou uloženy v pražském chrámu svatého Víta.
Z naší nabídky vybíráme:
