|
Vojtěch Sucharda
Vojtěch Sucharda (6. ledna 1884 Nová Paka – 31. října 1968
Praha) byl český sochař, restaurátor, řezbář a loutkář.
Pocházel z uměleckého rodu Suchardů z Nové Paky, ve, kterém se
umělecké nadání dědilo z generace na generaci už od jeho praděda
Jana. Loutkářství se vyučil v závodě svého otce a v roce 1899
přesídlil do Prahy. V roce 1905 absolvoval pražskou
Uměleckoprůmyslovou školu.
Po absolutoriu spolupracoval na sochařských dílech svého bratra
Stanislava, např. na pomníku Františka Palackého. Od roku 1907
spolupracoval s architektem Kamilem Hilbertem na dostavbě katedrály
sv. Víta na Pražském hradě. Pro katedrálu vytvořil na 250
novogotických hlavic sloupů, vyřezávanou truhlu, několik kamenných
plastik a dva vysoké reliéfy znázorňující stavitele dómu na průčelí
stavby. Vojtěch Sucharda pracoval i na výzdobě několika kostelů a
staveb po celých Čechách. Od roku 1913 se podílel mimo jiné i na
sochařské výzdobě pražského paláce Koruna.
V letech 1915-1918 byl v ruském zajetí, kde si zhotovil loutkové
divadlo a s několika přáteli začal hrát. Po návratu ze zajetí
založil společně s manželkou Annou Suchardovou-Brichovou družstevní
ochotnickou loutkovou scénu V říši loutek (od roku 1928
přejmenovanou na Říše loutek), která uváděla pravidelně v sobotu a
neděli představení pro děti. V Říši loutek vytvářel loutky, hrál i
režíroval. Do roku 1957 byl jejím uměleckým vedoucím.
Jako autor loutek vycházel z rodinné tradice, většina jeho loutek
byla řezbovaná klasickou technikou ze dřeva. Ve snaze o jevištní
účin se soustřeďoval především na výraznou řezbu obličeje, jenž byl
hlavním prostředkem charakterizace postavy. Úspěšný byl zejména u
loutek, kde mohl uplatnit mírně karikující pojetí (Kašpárek, komické
postavy), výraznější stylizaci a nápaditost užíval zejména u
fantastických a pohádkových postav (loutky Měsíčňanů, draků, různých
čertů apod.). V 30. letech se pod vlivem nových směrů, ovlivněných
zejména avantgardním divadlem, pokusil o nekonvenční loutky (např.
ze soustruhovaných dílů, z nezvykle kombinovaných materiálů), které
měly svým tvarem, materiálem a neobvyklými pohybovými možnostmi
využít specifiky loutek.
V letech 1912, 1936 a 1948 se podílel na rekonstrukcích
Staroměstského orloje v Praze, pro, který vytvořil dvanáct nových
sošek apoštolů. V poválečném období byl také autorem návrhu na
celkovou modernizaci výtvarného řešení Staroměstského orloje, který
nebyl nikdy realizován.
|
Z naší nabídky vybíráme:
