Pražské povstání (5. 5. až 9. 5. 1945) – ozbrojené vystoupení obyvatel Prahy proti německé armádě na sklonku druhé světové války. Do bojů na straně povstalců zasáhly také jednotky generála Vlasova (ROA) i skupiny partyzánů.
V době, kdy už sovětská vojska bojovala v Berlíně, operovala v protektorátu Čechy a Morava poměrně silná a dobře vyzbrojená skupina armád Střed, již velel polní maršál Ferdinand Schörner. Protiněmecké nálady vyvrcholily celou řadou povstání na mnoha místech Čech a Moravy.
Pátého května začaly první šarvátky s okupanty i v Praze. Ostatně už den předtím lidé v euforii začali odstraňovat německé nápisy z ulic a vyvěšovat československé vlajky. Roznětkou a posléze i sjednocujícím prvkem povstání se stalo vysílání Českého rozhlasu, jehož redaktoři k Pražanům promlouvali už pouze ve své mateřštině a zařazovali zakázané písničky. Nejtěžší boje se odehrály právě u budovy rozhlasu, který volal o pomoc nejen české ozbrojené složky. Jeho výzvy v ruštině, angličtině a francouzštině směřovaly také k armádám spojenců. 6. května vyzvala Česká národní rada Pražany k budování barikád, kterých v ulicích města vyrostlo na tisíc šest set.
V prvních dnech špatně vyzbrojeným povstalcům významně pomohly jednotky ruského generála Vlasova, který za německého tažení do Sovětského svazu přešel na stranu Němců. Vlasovci vedení Sergejem Kuzmičem Buňačenkem disponovali protitankovými zbraněmi i těžkou technikou. V noci ze 7. na 8. května většina Vlasovců po neúspěšném jednání s Českou národní radou Prahu opustila a ve snaze uniknout před blížící se Rudou armádou, spěchala do amerického zajetí.
Do střetů povstalci zapojili i obrněné vlaky, z toho jeden se podařilo ukořistit Němcům. Osmého května boje vrcholily. Německá armáda vyvíjela maximální úsilí, aby prorazila Prahou. Přitom se nezdráhala ani použití lidských štítů a masakrování civilního obyvatelstva. Schörner bojoval o čas, když ale pochopil, že situace je vážná, přistoupil na dohodu o příměří, díky které bylo Němcům umožněno opustit Prahu. Následujícího dne v časných ranních hodinách dorazily do hlavního města první tanky sovětského 1. ukrajinského frontu maršála Koněva. Přestřelky na několika místech pokračovaly i devátého května. Nebezpečí hrozilo hlavně od fanatických ostřelovačů, kteří ze zálohy zabíjeli vojáky i civilisty. K poslednímu boji za použití těžké techniky došlo na Klárově, kde Němci pomocí panzerfaustů zničili tank T-34/85 číslo 24 poručíka Gončarenka. Zajatí Němci byli rozvášněnými Pražany, z kterých spadla tíha okupace, často lynčováni.
Na pomoc Praze měly původně dorazit jednotky Rudé armády z východu, zdržela je ale zuřivá německá obrana na Ostravsku, proto byla povolána vojska od Berlína. Zasáhnout teoreticky mohla i americká armáda, která dorazila do Plzně, nemohla však překročit politicky dohodnutou demarkační linii.
Z naší nabídky vybíráme:
