Univerzita Karlova Praha (UK) – nejvýznamnější česká vysoká škola. V roce 1348 ji založil český a římský král Karel IV. Světově proslulá UK je zároveň nejstarší univerzitou ve střední Evropě, nyní má sedmnáct fakult.
Založení univerzity v Praze zvažoval už koncem třináctého století král Václav II. K realizaci myšlenky však došlo až za Karla IV., který se v roce 1346 stal českým a římským králem. Jeho žádosti o povolení založit univerzitu tehdejší papež Kliment VI. vyhověl a dne 26. ledna 1347 vydal v Avignonu ustavující listinu. Zásluhu na tom měl i pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, jenž jako velmi schopný diplomat působil ve službách Karla IV. Sám se pak po založení univerzity stal jejím kancléřem.
Zakládající listinu vydal Karel IV. po schválení na zemském sněmu 7. dubna 1348. Vzorem pro uspořádání pražské univerzity se staly univerzity v Paříži, Bologni a Neapoli. UK tak měla původně čtyři fakulty: artistickou, teologickou, právnickou a lékařskou. Vydáním císařského diplomu 14. ledna 1349 obdržela univerzita významná privilegia, mohla například vydávat vlastní statut a byla osvobozena od daní. Z té doby pochází stříbrné pečetidlo, které dodnes slouží jako znak univerzity. V kruhu raznice je vyryt nápis Sigillum universitatis scholarium studii Pragensis, uvnitř je vyobrazen klečící král Karel IV., jak podává listinu knížeti sv. Václavovi a tím univerzitu symbolicky svěřuje pod jeho ochranu.
Studenti i profesoři byli členěni do čtyř národů (český, saský, bavorský a polský). V roce 1409 vydal Karlův syn Václav IV. Kutnohorský dekret, kterým omezil vliv cizinců na pražské univerzitě a zvýhodnil české reformisty. Na protest odešlo několik stovek cizích profesorů i studentů, kteří našli uplatnění na jiných evropských univerzitách. Za husitských bouří mezinárodní význam univerzity upadl a počet fakult byl redukován na jedinou.
K významným obdobím v historii univerzity patří vláda Rudolfa II., který z Prahy učinil uznávané kulturní centrum evropského významu.
V roce 1654 spojil Ferdinand III. Karolinské učení s jezuitskou univerzitou v Klementinu v Karlo-Ferdinandovu univerzitu. V roce 1882 byla univerzita, tehdy už opět se čtyřmi fakultami, rozdělena na českou a německou část.
Název Karlo-Ferdinandova byl platný až do konce první světové války a rozpadu habsburské monarchie.
Na univerzitě působila celá řada výjimečných osobností. Byl mezi nimi například i vědec Albert Einstein nebo budoucí československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk.
Po obsazení Československa německými vojsky, následných studentských demonstracích a po pohřbu studenta Jana Opletala, byla univerzita uzavřena. Činnost zahájila až po ukončení druhé světové války.
Z naší nabídky vybíráme:
