Bohuslav Martinů (8. prosince 1890 – 28. srpna 1959) – světově známý český hudební skladatel, představitel meziválečné avantgardy.

Bohuslav Martinů se narodil ve městě Polička nedaleko Svitav. Od dětství vyrůstal v malém příbytku ve věži tamního kostela svatého Jakuba. Jeho otec totiž zastával funkci pověžného, jinak se živil jako švec. První pokusy s kompozicí Martinů učinil už ve svých deseti letech. Jeho první učitelem na housle byl poličský krejčí. V šestnácti letech pak na městské radní udělal takový dojem, že mu poskytli stipendium na konzervatoř, kam nastoupil v roce 1906. Talentovaný mladík však příliš vzorným studentem nebyl a kvůli nedbalosti musel o čtyři roky později z univerzity odejít. Až v roce 1912, po dalším soukromém studiu, složil státní zkoušku ze hry na housle. Na ty pak v Poličce několik let vyučoval.

Od roku 1915 vypomáhal u druhých houslí České filharmonie. V letech 1920 – 23 pak byl řádným členem tohoto věhlasného souboru. V roce 1922 se stal žákem Josefa Suka, ale už roku následujícího odešel do Paříže, kde získal tříměsíční stipendium. Jeho učitelem tam byl skladatel Albert Roussel. Stěžejním dílem Bohuslava Martinů v předválečném období se stala opeta Julietta.

Ve Francii žil skladatel až do roku 1941. Kvůli válečným událostem odjel i s manželkou Charlottou do USA.

V letech 1942 až 1946 vyučoval na Berkshire Music School, od roku 1948 působil jako profesor hudby na univerzitě v Princetonu. Teprve za Atlantikem začal komponovat symfonie, jejichž nastudování se brzy chopily tehdy významné americké orchestry.

Do Evropy se Martinů vrátil až v roce 1953. Doma byl prohlášen za nežádoucího, pobýval tedy ve Francii, Itálii a později ve Švýcarsku. Tam zpracoval velké náměty světové literatury: kantáty Epos o Gilgamešovi, Proroctví Izaiášovo, opera Řecké pašije nebo například lyrická díla Otvírání studánek či Zbojnické písně. Skladatelův osobitý styl je jedinečnou syntézou různých hudebních vlivů, mezi nimiž později nechyběla ani lidová píseň. Celkem zkomponoval úctyhodných 387 děl, z toho bylo šest symfonií.

Bohuslav Martinů zemřel v Liestalu u Basileje, pohřben byl na pozemku svého mecenáše Paula Sachera. V roce 1979 jeho pozůstatky uložili v rodné Poličce.