Albrecht Velikán z Valdštejna
Geniální vojevůdce Albrecht z Valdštejna proslul jako finanční magnát i jako zrádce. Protože těžil z české porážky na Bílé hoře, nikdy se z něho nemohl stát národní hrdina.
Přitom žádný Čech nerozhodoval o dějinách Evropy své doby tolik jako obávaný vévoda frýdlandský. Jeho zavraždění nakonec představovalo pro české země stejnou pohromou jako pár let předtím Bílá hora.
Navzdory závisti! – tak znělo rodové heslo Albrechta z Valdštejna, když začal na Frýdlandsku budovat své impérium. Bylo velmi výstižné. Valdštejn se stal nejmocnějším mužem své doby, přestože vzešel ze skromných poměrů zchudlé šlechty. Na vrchol se vypracoval díky svému odhodlání, rázné, až kruté povaze a zatvrzelosti, ale také díky výhodným sňatkům a spekulacím s pobělohorskými konfiskacemi. Na Frýdlandsku vybudoval jakýsi vlastní bohatý stát ve státě, kterému se přezdívalo terra felix – šťastná země – protože v krutých časech třicetileté války bylo Albrechtovo vévodství jediným koutem říše, které válka nepustošila. O to se místní pán dokázal díky své obávané armádě postarat. Jeho ambice neznaly mezí. V Praze si nechal vystavět velkolepý palác, který mohl konkurovat Pražskému hradu (dnes ve Valdštejnském paláci sídlí senát), do svého sídelního města Jičína zval italské architekty a hodlal tady založit univerzitu. K tomu vlastnil dvě mincovny, razil vlastní mince a ke konci života nejspíš pomýšlel i na získání královského titulu. Právě vysoké cíle ho ale nakonec stály život. I na největšího mocipána třicetileté války totiž došlo a neskončily tím jen šťastné časy jeho frýdlandských poddaných. Valdštejnův pád zásadně ovlivnil další běh českých dějin. Muž, do kterého pobělohorská emigrace vkládala všechny své naděje, protože mohl jako jediný sesadit Habsburky z českého trůnu, byl najednou z cesty, jeho majetek si rozebrala zahraniční šlechta a pozice Habsburků v čele českého království se od této chvíle stala už naprosto neotřesitelnou.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2013
Anomálie na pražských groších Karla IV. (2)
V nedávné době jsem objevil v A ukru pražský groš Karla IV., které mne na první pohled zaujal svou rubní stranou (obr. 1–3).
Na několika místech nedoraženou minci velikosti 27,5 mm, poměrně značné hmotnosti 3,45 g, lze podle obrazu svatováclavské koruny, typu písma, dělicích znamének a částečně i obrazu českého lva jednoznačně určit jako typ V. a (PINTA, Václav: Nejnovější typologický a chronologický rozbor pražských grošů Karla IV., Časopis Mince&Bankovky 3/2010), tedy jako ražbu z let 1370–1378.
Karlovy pražské groše tohoto údobí se vyskytují poměrně hojně. Bývají hůře čitelné hlavně proto, že k jejich ražbě byly používány také opotřebované nebo opravované razicí kolky. Na těchto groších z konce Karlovy vlády lze také častěji vidět stopy opotřebení, které pravděpodobně způsobil jejich delší oběh.
Lícní strana prezentovaného Karlova groše je naprosto běžná. Od známých ražeb tohoto údobí se ale podstatně liší detailem obrazu hlavy českého lva na rubní straně (obr. 3). Hlava má totiž jinou ikonografii než ostatní groše tohoto typu. Její obraz působí poněkud robustnějším dojmem, je hrubší struktury a v jiném sklonu k tělu, spíše v poloze mírně nachýlené, čelistí dolů. Tímto vzniká dojem, že postava lva je poněkud nahrbená. Zbytek obrazu lva, jeho tělo (pokud je vůbec možné jej porovnávat vzhledem k nečitelnosti „měsíčků“), tvar nohou, i vzhled ocasu lva již plně odpovídá grošům tohoto údobí. Jinými slovy řečeno: tato hlava lva k vyobrazenému tělu nepatří.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011
