PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (6)
První česká jména vyražená v kovu
Na našem území razili mince už Keltové. Souvislá řada českých mincí však začíná až v druhé polovině 10. století. Texty na denárech Boleslava I. a II. a dalších přemyslovských panovníků, doplňují velice kusé písemné prameny té doby. Jako posly z jiného světa identifikujeme na jejich reliéfech vlivy z různých směrů, zejména ale ze západu.
Řezač želez vyhlédl z okna mincovny. Rád se díval na soutok dvou řek hluboko pod sebou. Oči si odpočinuly. Jeho paní, burgundská princezna Emma, teď ovšem česká kněžna, zadala své mincovně nový úkol. Na minci má být připomenut její královský rod a také jméno hradu, který jí tady patří. Rytec si připomněl debatu s mincmistrem o písmu, které nesmí chybět a znovu se podíval na cizí minci, sloužící mu jako vzor. Pak se znovu naklonil nad práci, aby dokončil poslední písmeno jména MELNIC. První české mince, připisované většinou odborníků knížeti Boleslavovi I., nebyly zdaleka jen znamením přechodu mezi starým a novým způsobem obchodní směny. Stejně důležité byly jako symbol suverenity. Mladý český stát se musel odpočátku vyrovnávat s mocným sousedem, Svatou říší římskou. Karel Veliký šířil v 8. století po Evropě svou moc a křesťanství většinou mečem.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2018.
Peníze v moderních českých dějinách Rozhovor s autorem knihy
Knih o penězích nebude patrně nikdy dost. „Naše“ téma se dá rozebírat z mnoha a mnoha úhlů.
Jeden z nových pohledů nabízí kniha z pera mladého autora, historika Romana Vondry, která vyšla v nakladatelství Academia. S autorem jsme si o ní krátce popovídali...
Pro koho je vaše kniha určena?
Kniha je určena pro široké spektrum zájemců. Může být odrazovým můstkem pro začínající numismatiky, neboť hodně numismatického materiálu ukazuje a přináší i řadu praktických rad, může sloužit studentům, alespoň těm, kteří s historií, dějinami ekonomiky a peněžním a měnovým vývojem v rámci svých oborů přijdou do kontaktu. Ale myslím, že to spektrum čtenářů může být dost široké, ne každý si může větší sbírku finančně dovolit a řada mezidobových srovnání může být zajímavá, jak vymírají pamětníci, můžeme se toho od generací našich dědečků a babiček dozvědět stále méně. Za mého dětství ještě člověk tu a tam narazil na pamětníky narozené před rokem 1900, dnes jsou již všichni po smrti. Má babička pamatovala ještě velkou hospodářskou krizi, v té době jí bylo zhruba dvacet, dnešní děti již mají babičky narozené někdy kolem roku 1950. Zkrátka je to takové ohlédnutí. Peníze jsou zkrátka, ať chceme či nechceme, součástí našich životů. Komunisté se svými sny, že je zruší, byli úplně vedle. Já ani navíc nevěřím na futuristické předpovědi o tom, že jednou zůstanou jen platební karty. Umíte si představit, že budou mít terminály i majitelé drobných krámků na vesnicích, umíte si představit, že babička odněkud z Krkonoš bude zadávat pin , když si půjde jen pro pět housek a mléko? Já tedy ne. Už dnes to v mnohých obchodech dost zdržuje. A co teprve děti? Ty platební karty mít nebudou nikdy, to by bylo legislativně dost složité. Ty si budou vždy kupovat čokoládu a bonbóny za kapesné.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013.
