Původní budova Městské spořitelny Vsetín :
Roku 1938 byla postavena jako moderní bankovní dům. I dnes zde nadále sídlí
finanční instituce. Zlaté Mince - Numismatika.
Největší prodejce numismatiky a investičního zlata v Čechách.
Městská spořitelna - funkcionalistická budova navržená pro tehdejší Městskou spořitelnu předními
moravskými architekty Ludvíkem Hilgertem a
Antonínem Tenzerem, byla postavena roku 1938.
Stavba ve vyspělém funkcionalistickém stylu. V hlavním
průčelí s pásovými okny se uplatňuje prosklená stěna
hlavní haly. Nebezpečí záplav z blízké řeky Bečvy vedlo
k netradičnímu řešení, kdy provozní místnosti spořitelny
jsou umístěny až v 1. patře. Přízemí bylo využito pro
obchody. Ve vyšších patrech byly umístěny byty.
Velkou péči věnoval Hilgert také interiérům budovy.
Významný pražský architekt Ludvík Hilgert byl žákem
Josipa Plečnika na pražské Uměleckoprůmyslové škole.
Později získal za své architektonické dílo rovněž čestný
titul ing. arch
|
 |
Funkcionalismus je architektonický sloh, který lze shrnout jednou větou
takto: Forma následuje funkci. Funkcionalistické budovy jsou velice strohé,
avšak ne neumělecké. Od konce 20.let do konce 70. let 20. století byl
vedoucím architektonickým slohem.
Na podzim r. 1936 vypsala spořitelna na svou novou budovu na
Dolním náměstí užší soutěž. Zúčastnilo se jí 5 architektů.
Staveniště je řadové, poměrně úzké (29 m), do dvora se ještě
více zužující, se spodní vodou 1,6 m pod terénem v blízkosti
řeky Bečvy, která se za jarních a letních přívalů vylévá
z břehů. To dalo směrnice pro disponování provozních
místností spořitelních v mezaninu. Na rozdíl od jiných
projektantů, kteří řešili spořitelní hallu jako přízemní
dvorní trakt s horním osvětlením, s poměrně nákladnou
konstrukcí a nedostatečným osvětlením přilehlých místností,
je řešen realisovaný projekt z větší části jako dvoutrakt,
z menší jako trojtrakt. Tím bylo dosaženo jasné disposice a
bezvadného provozu spořitelních místností i bytů. Vzácným
pochopením zástupců spořitelny a hlavně jejího ředitele bylo
autoru umožněno vytvořiti budovu podle vlastních představ a
ez ovlivňování práce, což bývá řídkým zjevem. Disposice
spořitelních místností se liší v několika detailech od
obvyklých řešení takových ústavů: bylo použito jednoho
schodiště pro obecenstvo, které od mezaninu (poloviční šíři)
pokračuje jako bytové, a to jednak z ohledů úsporných,
jednak podle toho názoru, čím je schodiště ke spořitelním
místnostem frekventovanější (v době mimoúřední), že tím je
hlavní vstup do spořitelny hlídanější. Společným schodištěm
se dosahuje zároveň požadované diskrétnosti klientely na
venkovském městě to je v tomto případě ještě zdůrazněno
zasunutým vstupem v pasáži, v němž výkladce a obchody.
Všechny místnosti spořitelny i se zasedací místností a
tresorem (jenž je v těsném sousedství pokladníka) jsou
v jednom patře.
Ludvík Hilgert
Ludvík Hilgert se narodil 24.9.1895 v Kyjově a zemřel
29.8.1967 v Praze. Jeho otec byl sklářském dělníkem.
V Kyjově vychodil obecnou školu a nižší gymnázium. Dva roky
se učil zedníkem. Na podzim r. 1915 odešel do Prahy na vyšší
průmyslovou školu, kde maturoval v únoru 1917. Po odborné
praxi vstoupil na podzim r.1918 do speciální Školy
architektury na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze
k prof. Plečnikovi. Zde absolvoval r.1921. V letech 1925 a
1924 byl zaměstnán ve studijní kanceláři Státní regulační
komise pro Prahu a okolí. Od r. 1924 je samostatnými
projektantem. Byl členem Federace architektů (nějaký čas
i předsedou). Vedle Slovácka, Valašska a Vysočiny působil
také v Praze. Zaměřoval se především na školské stavby. Je
považován za představitele tzv. emocionálního funkcionalismu
 |
Z naší nabídky vybíráme:
