r. 1993 150. let spisovné slovenštiny

Pamětní stříbrná mince v hodnotě 200 Sk
Autor Miroslav Ronai
Razila Mincovňa Kremnica

průměr: 34 mm, hmotnost: 20 g
ryzost: 750/1000 Ag, 250/1000 Cu
hrana: hladká, s vlysem 
provedení Proof - 2000 ksprovedení b.k. -   37000 ks

	Proof :
	b.k. :

- Jak pracovat s žádankami ?
- Další informace o této minci

 

200 Sk 150. let spisovné slovenštiny

Spisovná slovenština – O první kodifikaci slovenštiny se pokusil slovenský římskokatolický kněz a jazykovědec Anton Bernolák. Jeho verze pravopisu vycházela z trnavského nářečí a brzy ji začala propagovat řada tehdejších osobností. Zastáncem byl například básník Ján Hollý se svými ódami Svatopluk, Cirilo-Metodiada a Sláv. V Bernolákově slovenštině hrála prim výslovnost, od níž se pak odvíjela gramatika. Od dnešní slovenštiny měla řadu odlišností: chybělo například písmeno y, zavedeno bylo jen měkké i nebo í, cizí písmena x a q se psaly jako ks a kw, hláska j se psala jako g. Výrazy, které se vztahovaly k osobě, se vždy psaly s velkým počátečním písmenem, atd.

Přesto, že Bernolákova gramatika získala jistou oblibu, celkově panovala na území Slovenska jazyková nejednotnost. Část intelektuálů, zejména evangelíci, užívali češtinu, vedle ní existovala staroslovenština, což byla čeština se slovenskými prvky, jak ji upravil Andrej Radlinský. A pak také slovenština podle Ľudovíta Štúra, který je považován za vůdčí postavu slovenského národního obrození v polovině 19. století. Štúr zpočátku uvažoval o společném spisovném jazyku Čechů, Moravanů a Slováků, jejímž základem by byla čeština obohacená o slovenské prvky, ale to by představovalo oboustranné kompromisy. A pro ně, zejména mezi českými lingvisty, přílišného pochopení nenašel. Za základ spisovné slovenštiny tedy vybral nářečí středního Slovenska, protože bylo hojně rozšířené a všem dobře srozumitelné.

11. července 1843 se uskutečnila schůzka, kde Ľudovít Štúr, Jozef Miloslav Hurban a Michal Hodža přijali zásady nového spisovného jazyka a dohodli postup při jeho prosazování.

Pro svůj záměr získali i Jána Hollého, jenž byl v té době nejvýznamnější autoritou píšící v Bernolákově slovenštině. Veřejně byla nová podoba slovenského spisovného jazyka vyhlášená v srpnu 1844 v Liptovském Mikuláši. K jeho korekci došlo v roce 1851 v Bratislavě, kdy se sešli zástupci štúrovců a bernolákovců a vytvořili pravidla, která s malými změnami, danými přirozeným vývojem, platí dodnes.