r. 1995 200. výročí narození Pavla Jozefa Šafárika

Pamětní stříbrná mince v hodnotě 200 Sk
Autor Patrik Kovačovský
Razila Mincovňa Kremnica

průměr: 34 mm
hmotnost: 20 g
ryzost: 750/1000 Ag, 250/1000 Cu
hrana: hladká, s vlysem : „ZAKLADATEL' VEDECKEJ SLÁVISTIKY“
provedení Proof - 1500 ks provedení b.k. - 25000 ks

	Proof :
	b.k. :

- Jak pracovat s žádankami ?
- Další informace o této minci

 

200 Sk 200. výročí narození Pavla Jozefa Šafárika

Pavel Jozef Šafárik (13. května 1795 - 26. června 1861) -

Česky píšící slovenský spisovatel, jazykovědec, slavista a etnograf. Později vystupoval pod počeštěným jménem Pavel Josef Šafařík. Narodil se v obci Kobeliarovo na východním Slovensku v rodině evangelického kazatele. První vzdělání mu poskytl právě jeho otec. Po studiích v Rožňavě, Dobšiné a Kežmarku, odjel v roce 1815 do německé Jeny, kde studoval teologii. Po návratu do Bratislavy (1817) se stal vychovatelem ve šlechtické rodině a tehdy se spřátelil s Františkem Palackým, který v té době působil rovněž jako vychovatel. Z jejich spolupráce vzešel teoretický spis Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie.

Od roku 1819 působil Šafárik jako profesor a později ředitel na srbském pravoslavném gymnáziu v Novém Sadu. V Srbsku se také oženil s Boženou Julií Ambrosovou. Později musel gymnázium opustit (1825) kvůli svému náboženskému přesvědčení. V tomto období vznikla Srbská čítánka čili historické a kritické osvětlení srbského nářečí a spis O původu Slovanů podle Vavřince Surowieckého.

V roce 1826 se stal dopisujícím členem Učené společnosti krakovské a o rok později i členem Varšavského tovaryšstva přátel nauk.

Jeho dalším působištěm se stala Praha, kam se i s rodinou odstěhoval v roce 1833. Aby se mohl věnovat psaní, zorganizovali jeho přátelé Palacký a Jungmann sbírku mezi českými vlastenci, z níž bylo Šafárikovi ročně vypláceno 480 zlatých. Podmínkou bylo, že bude psát česky. Částka to ovšem nebyla nijak vysoká, v té době se jednalo spíše o podprůměrný plat. V Praze Šafárik působil jako redaktor Světozoru, Časopisu české muzeum, ale také jako cenzor beletrie a současně se věnoval vědecké práci. V roce 1837 dopsal své stěžejní dílo Slovanské starožitnosti, v němž se zabýval existencí a kulturou starých Slovanů. Spis mohl vyjít díky peněžní podpoře ruského slovanofila Michaila Petroviče Pogodina, s nímž se Šafarík vřele přátelil.

V díle O původu a vlasti hlaholice (1858) dokázal, že hlaholice je starší než cyrilice a opravil tak názor Dobrovského. Šafárikova vědecká literatura je poměrně rozsáhlá.

Koncem padesátých let 19. století se Šafárikův fyzický i psychický stav začal zhoršovat a dokonce se v roce 1860 pokusil o sebevraždu skokem do Vltavy. Zemřel v červnu následujícího roku. Pochován byl nejdříve na evangelickém hřbitově v Karlíně, v roce 1900 byly jeho ostatky přeneseny na Olšany.