r. 1998 150. Výročí vzniku Slovenské národní rady a vypuknutí slovenského povstání 1848 - 1849

Pamětní stříbrná mince v hodnotě 200 Sk
Autor Patrik Kovačovský
Razila Mincovňa Kremnica

průměr: 34 mm
hmotnost: 20 g
ryzost: 750/1000 Ag, 250/1000 Cu
hrana: hladká, s vlysem : „ZA NÁRODNŮ SLOBODU“
provedení Proof - 1500 ksprovedení b.k. - 14900 ks

	Proof :
	b.k. :

- Jak pracovat s žádankami ?
- Další informace o této minci

 

 

200 Sk Vznik Slovenské národní rady a vypuknutí SNP - 150. Výročí

Slovenská národní rada (SNR) - první slovenský vrcholný národní orgán. Slovenská národní rada vznikla pod vedením Ľudovíta Štúra, Jozefa Miloslava Hurbana a Michala Miloslava Hodži 16. září revolučního roku 1848 ve Vídni. SNR následně organizovala Slovenské povstání v letech 1848/49 a zajišťovala výkonnou moc na územích, které se povstalcům podařilo obsadit. 

Slovenské povstání v roce 1848 bylo prvním organizovaným ozbrojeným vystoupením Slováků za národní sebeurčení. Idea vzpoury proti uherské nadvládě dostala konkrétnější obrysy na červnovém Slovanském sjezdu téhož roku v Praze. Příznivé podmínky pro povstání vznikly v důsledku konstitučních a společenských změn, kterými habsburská monarchie v té době procházela.

Slovenské povstání se dá rozdělit do tří vojenských kampaní. První výprava roku 1848 zahájila tažení v září: sbor asi čtyř set dobrovolníků přešel z Moravy na Slovensko, a tam obsadil několik obcí. Mezi vojenskými poradci byli čeští vlastenci Bedřich Bloudek, Bernard Janeček a srbský generál českého původu František Alexandr Zach. 

Na prvním národním shromáždění Slováků, které se pak konalo 19. září v Myjavě, rada ústy Ľudovíta Štúra vyhlásila nezávislost slovenského národa na Uhersku. Přesto, že nezávislé území bylo poměrně malé (Myjava s blízkým okolím) a povstalci byli brzy poraženi a museli se stáhnout zpět na Moravu, stala se událost významným mezníkem v boji Slováků za národní sebeurčení.

V zimní výpravě (1848/49), a pak i letní, už byly povstalecké jednotky včleněny do císařské armády, která se snažila potlačit uherskou revoluci. Spojení s rakouskou vládou však Slovákům žádné výhody nepřineslo, po potlačení revoluce došlo naopak k utužení centrální moci, která požadovaným změnám nepřála. Za mylný tento krok později uznal i sám Ľudovít Štúr.