Juraj Fándly 

Katolický kněz, spisovatel, výchovný pracovník a zanícený národní buditel. Juraj Fándly patřil k vedoucím osobnostem osvícenské skupiny bernolákovců, , která v čele s Antonem Bernolákem vytvořila koncepci slovenské národní obrozenecké ideologie a pokusila se uzákonit slovenštinu jako spisovný jazyk.

Narodil se 21.10.1750 v Časté. Studoval v Budíně a Trnavě, kde byl v roce 1776 vysvěcen na kněze. Působil jako kaplan v Seredi a Lukáčovcích. Od roku 1780 až do penze v roce 1807 byl farářem v Naháči u Trnavy.

Doba, ve, které žil, byla ovlivněna osvícenstvím a rozsáhlými reformami císaře Josefa II (1780-1790), které zasáhly téměř všechny oblasti života v habsburské monarchii a vytvořily příznivější podmínky i pro rozvoj národních hnutí. Mladého Fándlyho nadchly ideály osvícenství, protože slibovaly společenský pokrok a určitou obrodu v církvi. V díle Důvěrná smlouva mezi mnichem a ďáblem podpořil církevně – náboženské reformy císaře a poučně zábavnou formou odůvodňoval přínos zrušení některých řeholí i to, proč se jejich prostřednictvím už nemohl dále rozvíjet duchovní život. Dílo vzbudilo odpor církevní vrchnosti a vyvolalo rozsáhlou polemiku s představiteli církve, autor byl potrestán klášterním vězením a zbytek života musel působit na chudobné faře v Naháči. Pod vlivem mladých bernolákovců, bohoslovců z generálního semináře v Bratislavě, se, kterými byl Fándly v živém kontaktu už od poloviny 80. let, vyšly první dva svazky Důvěrné smlouvy v bernolákovštině a staly se tak první beletristickou prací vydanou v novém kodifikovaném jazyce. Když v roce 1792 vzniklo Slovenské učené tovaryšství, spolek stoupenců bernolákovské spisovné slovenštiny rozšířený po celém Slovensku, stal se jedním z jeho nejagilnějších členů. Cílem Tovaryšství bylo vydávat knihy v novém spisovném jazyce, sdružovat Slováky, podněcovat jejich národní sebevědomí a politicko – kulturní aktivitu. Nákladem Tovaryšstva vyšly i některé Fándlyho díla.
Jako osvícenec si uvědomoval důležitost zprostředkování vzdělání jednoduchému člověku v mateřském jazyce. Představy o kazatelské činnosti jako prostředku na šíření vzdělání shrnul v rozsáhlém díle Příhodné a sváteční kázně. Mnoho úsilí věnoval i psaní osvětové polnohospodářské literatury. Zaměřil se na zavádění novot v polnohospodářství, jeho modernizaci a racionalizaci. Souvěké poznatky z této oblasti soustředil do práce Pilní domácí a polní hospodář. Byla na takové vysoké odborné úrovni, že ji používali jako jednu z učebnic na Královské akademii v Bratislavě. K dílu se tématicky řadí i spi O úhorech i včelách rozmlouvání. Slovenský včelař jako i zdravotnicko – osvětový spis Zelinkář.

Juraj Fándly, horlivý kazatel a významný vzdělanec, o kterém se ještě za jeho života zmiňovaly přední zahraniční i domácí lexikony, usiloval přiblížit se představám o ideálním osvícenském knězovi jako učitelovi a rádcovi. Neúnavně pracoval a vlastní zájmy podřizoval společném prospěchu. Nejen svoje fyzické a intelektuální síly, ale i všechen majetek věnoval k naplnění svého poslání. Jak Anton Bernolá byl „mozkem“ slovenského národního hnutí, Juraj Fándly byl jeho „srdcem“. Študoval a propagoval bohaté dějiny Slováků a slovenštiny, přičemž kladl důraz na oživení velkomoravské tradice. Mimořádné úsilí vynaložil na sdružování Slováků, na národní probouzení, kříšení národního sebevědomí a na politicko kulturní aktivitu. V roce 1807 se pro nemoc vzdal fary v Naháči a zbytek života strávil ve velmi skromných poměrech v Pmpitále (dnešní Dolany), kde 7.3.1811 zemřel. Jeho portrét vhodně doplňuje citát z Bible, uvedený na hraně pamětní mince, kterým se inspiroval ve svém životě. Ne silou ani mocí, ale mým Duchem.