České medaile
České zlaté mince 
České stříbrné mince
České | Slovenské oběhové mince
Československé zlaté mince 
Československé stříbrné mince
Slovenské medaile
Slovenské zlaté mince
Slovenské stříbrné mince
Mince z celého světa ...
Bankovky z celého světa... 
Sběratelské potřeby ...
Literatura pro numismatiky
Investiční zlato | stříbro | paládium

r. 2003 Imrich Karvaš - 100. výročí narození

Pamětní stříbrná mince v hodnotě 200 Sk
Autor Miroslav Ronai
Razila Mincovňa Kremnica

průměr: 34 mm, hmotnost: 20 g
ryzost: 750/1000 Ag, 250/1000 Cu
hrana: hladká, nápis „NÁRODOHOSPODÁR – HUMANISTA – EURÓPAN“
provedení Proof - 3000 ks   provedení b.k. -  12800 ks

	Proof :
	b.k. :

 
- Jak pracovat s žádankami ?
- Další informace o této minci
 

 

Popis mince Na líci mince je uprostřed mincového pole zobrazená budova, ve , které Imrich Karvaš působil jako guvernér tehdejší Slovenské národní banky a po vzniku Slovenské republiky byla od roku 1993 téměř 10 let sídlem Národní banky Slovenska. V pravé horní části budovy je zakomponovaný státní znak, pod budovou je ve dvou řádcích uvedený název státu Slovenská republika, pod ním letopočet ražby 2003 a značka Mincovny Kremnica MK. U pravého okraje mince je uvedená její nominální hodnota 200 Sk. Na rubu mince je zobrazený portrét Imricha Karvaše. Do jeho pravé spodní části je zakomponované jméno a příjmení Imrich Karvaš, pod ním jsou letopočty označující rok jeho narození a úmrtí. Iniciály jména a příjmení autora výtvarného návrhu mince Miroslava Ronaia MR jsou u spodního okraje mince.   200 Sk Imrich Karvaš - 100. výročí narození   Imrich Karvaš (25. února 1903 - 20. února 1981) – slovenský národohospodář, právník a pedagog. První guvernér Slovenské národní banky. Imrich Karvaš se narodil v obci Varšany (nyní Kalinčiakovo) v okrese Levice. V roce 1921 odmaturoval na gymnáziu ve Skalici a zahájil studium na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, které ukončil roku 1925. Tam pak zpočátku působil jako asistent, po získání studijního stipendia pokračoval ve studiích hospodářského práva v Paříži a ve Štrasburku. Podnikl také studijní cesty do USA a Kanady. Už v letech 1926 až 1930 přitom zastával funkci tajemníka Obchodní a průmyslové komory. Současně se stal jedním ze zakladatelů revue Hospodárske rozhľady, které byly prvním periodikem národohospodářského zaměření na Slovensku. Po návratu z Francie opět nastoupil na Právnickou fakultu do Bratislavy. Tam v roce 1930 získal titul docenta a později se stal univerzitním profesorem. Karvaš zastával teorii „státu blahobytu“, podle níž má stát pomocí intervencí eliminovat nedostatky liberalistického kapitalismu. Období Slovenského státu Karvašovi přineslo vnitřní rozpor. Prezident Jozef Tiso mu nabídl funkci guvernéra vznikající národní banky (1939), kterou po určitých výhradách přijal. Od roku 1942 působil také ve funkci předsedy Nejvyššího úřadu pro zásobování. A nevedl si špatně: slovenská ekonomika se vyvíjela poměrně příznivě. V roce 1940 byla v Bratislavě z Karvašova podnětu založena Vysoká škola obchodní (dnes Ekonomická univerzita v Bratislavě). Politicky se Karvaš s totalitním fašistickým režimem neztotožnil. Tajně navázal styky s ilegální Slovenskou národní radou a začal se podílet na přípravě Slovenského národního povstání, které dokázal významně finančně a materiálně podpořit. Do filiálek Slovenské národní banky v Banské Bystrice a Ružomberku převedl více než tři miliardy korun, na povstalecká území nechal přesunout značné množství pohonných hmot a dalších zásob. Jeho činnost však nemohla ujít pozornosti německé tajné policie gestapo. Zatčen byl 3. září 1944 v Bratislavě a převezen do Berlína k výslechu, po němž byl vězněn v koncentračních táborech Flossenburg, Dachau, Innsbruck a Niederdorf. Na sklonku války byl německými vojáky propuštěn a předán Američanům. Později byl objeven dokument, v němž šéf SS Himmler nařídil Karvaše a další důležité vězně popravit. Po válce se Karvaš stal děkanem Právnické fakulty a napsal své zásadní dílo Základy hospodářské vědy. V roce 1948 odmítl spolupráci s komunistickou stranou, což si nastupující politická garnitura vyložila jako akt nepřátelství. Ve vykonstruovaném procesu byl odsouzen na dva roky a ztrátu majetku, kvůli špatnému zdravotnímu stavu byl ale po roce propuštěn. V roce 1953 se i s rodinou musel vystěhovat z Bratislavy a o pět let později znovu stanul před soudem. Za údajnou velezradu a špionáž byl odsouzen k sedmnácti letům vězení. Po dvou letech se ale dočkal amnestie a v roce 1969 byl plně rehabilitován. Imrich Karvaš zemřel 20. února 1981 na infarkt. V roce 1991 byl oceněn in memoriam Řádem T. G. Masaryka III. třídy, v roce 2001 Pribinovým křížem I. třídy. Od roku 1998 uděluje Ekonomická univerzita v Bratislavě medaili Imricha Karvaše.