Maxmilián II. (31. 7. 1527 - 12. 10. 1576) – český a uherský král, císař římský z dynastie Habsburků.
Maxmilián II. se narodil ve Vídni jako první syn císaře Ferdinanda I. a Anny Jagellonské. V mládí inklinoval k protestantismu, což jeho habsburským příbuzným dělalo starost. Zejména otci a strýci, španělskému králi Karlu V. Aby mladého následníka přeorientovali zpět ke katolicismu, oženili ho v roce 1548 s Karlovou dcerou Marií Španělskou, s níž pak Maxmilián zplodil šestnáct potomků. Sňatek zároveň upevnil vazbu mezi španělskými a rakouskými Habsburky. Přeměna budoucího císaře římského a krále českého a uherského byla dokonána v únoru 1562, kdy Maxmilián v Praze složil přísahu věrnosti katolické církvi. 14. května téhož roku byl korunován za krále českého a 24. listopadu se stal králem římskoněmeckým. Korunovace za krále uherského se uskutečnila 16. července 1563 v Prešpurku, dnešní Bratislavě.
Maxmilián II. se i po návratu ke katolicismu, zejména zpočátku, jevil jako nábožensky tolerantní, což dokazuje například povolení nekatolických vyznání dolnorakouské šlechtě. Českým protestantům roku 1575 ústně schválil českou konfesi, za což nekatolická šlechta přislíbila nástupnictví jeho synovi Rudolfovi II.
Naproti tomu jako válečník se Maxmilián příliš neosvědčil. Tažení proti osmanské říši, která ohrožovala hlavně Uhry, skončilo potupně. Disponoval přitom početným vojskem, v jehož radách bojoval pod vedením Viléma z Rožmberka i třítisícový český kontingent. Armáda se netakticky vyčerpala náročným obléháním města Rába, zatímco Turci dobyli strategicky mnohem významnější pevnost Siget. Maxmilián byl nucen podepsat mír s povinností platit Turkům roční rentu ve výši 30 tisíc dukátů.
Období Maxmiliánovy vlády bývá někdy nazýváno kompromisním katolicismem, protože se v zájmu zachování stability v zemi snažil vycházet s představiteli katolické i nekatolické šlechty. Na konci svého života, při říšském sněmu v Řezně v roce 1575 ale vydal několik mandátů zaměřených proti evangelíkům a zakázal činnost jednoty bratrské v královských městech.
Maxmilián II. se neúspěšně pokoušel získat vládu nad Polskem. Část tamní šlechty ho dokonce zvolila svým králem, jiná část ale prosazovala Štěpána Báthoryho. Situace by zřejmě dospěla až ke vpádu Maxmiliánových vojsk do Polska. K tomu už však nedošlo, neboť císař na říšském sněmu v Řezně roku 1576 zemřel. Jeho tělo bylo uloženo v chrámu svatého Víta v Praze.
Z naší nabídky vybíráme:
