Kníže Rastislav – druhý velkomoravský panovník (846 – 870) z rodu Mojmírovců. Za jeho vlády na Moravu dorazili věrozvěstové Cyril a Metoděj. Česká pravoslavná církev ho v roce 1994 prohlásila za svatého.
Rastislav (česky známý spíše jako Rostislav) byl synovcem a později nástupcem Mojmíra, prvního vládce Velké Moravy. Na knížecí stolec, tehdy ještě ne příliš silného státu, mu dopomohl panovník Východofranské říše Ludvík Němec II., který si od Rastislava sliboval podřízenou podporu. Ten se ale s rolí poslušného vazala nechtěl smířit, a tak v roce 850 s říší přerušil kontakty. Napětí se zvýšilo poté, kdy Rastislav ze země vyhnal latinské kněze, aby tak dále omezil vliv Franků. Ludvík se rozhodl Rastislava ztrestat a v roce 855 upořádal vojenskou výpravu, která dorazila až branám knížecí pevnosti. V následné bitvě však velkomoravské vojsko Franky na hlavu porazilo a pronásledovalo je až za Dunaj.
Po třech letech od vpádu se Rastislav spojil s Ludvíkovým synem Karlomanem, který měl ve správě východní marky bavorské a rád by z nich navzdory otci vytvořil vlastní království. Na to Ludvík zareagoval paktem s pohanskými Bulhary. K jeho spojencům náležel i vládce blatenského knížectví Pribina, na něhož proto Rastislav zaútočil a na uvolněné místo dosadil jeho poslušnějšího syna Kocela.
Ke změně poměru sil došlo poté, kdy se Karloman usmířil s otcem a vojensky se obrátil proti svému dřívějšímu spojenci Velké Moravě. Ta byla ohrožována nejen posílenými Franky, ale i jejich spojenci Bulhary.
Rastislav potřeboval zvýšit prestiž své země: respekt mu měla přinést křesťanská misie, která by nahradila vyhnané franské kněžstvo. Nejprve vyslal posly k papeži do Říma, když odpověď nepřicházela, obrátil se k byzantskému císaři Michalovi III. Ten zareagoval vstřícně, a tak roku 863 na Moravu dorazili soluňští bratři Konstantin a Metoděj. Kázali ve staroslověnském jazyce, mezi obyvatelstvem si proto rychle získávali oblibu. Rok poté na Moravu opět vpadl Ludvík Němec se svým vojskem. Rastislav se tentokrát musel podřídit Východofranské říši a navíc umožnit návrat vyhnaným kněžím. Cyrilometodějská misie přesto pokračovala dále a nepřerušil ji ani další Ludvíkův vpád v roce 869. Svatý Metoděj byl navíc papežem konečně uznán jako moravsko-panonský biskup, čímž došlo k upevnění mocenského postavení Velké Moravy.
Život druhého velkomoravského vládce však skončil neslavně. Jeho synovec Svatopluk, kterého Rastislav pověřil vládou nad Nitranským knížectvím, se spojil s Východofranskou říší a uznal její svrchovanost nad svým územím. To Rostislav vnímal jako zradu a navíc se oprávněně obával, že bude vystaven hrozbě útoku z více stran. Proto se rozhodl Svatopluka svrhnout. Připravená léčka však kvůli vyzrazení nevyšla a byl to naopak Rostislav, kdo se stal zajatcem. Svatopluk strýce vydal jeho východofranskému odpůrci králi Ludvíku II. Němci, který Rostislava nechal oslepit a doživotně věznil v Bavorsku.
Z naší nabídky vybíráme:
