František II./I. Císař ve stínu Napoleona
„Kol dokola Čechů chlouba a uprostřed stojí trouba,“ vtipkoval Karel Havlíček Borovský na účet císaře Františka II. Trochu neprávem.
Pro vlastenectví Čechů sice císař neměl pochopení, ale během napoleonských válek měl těžší starosti. A blaho císařství pro něj bylo prvořadé. Jaký byl muž, který bezmezně věřil v Metternicha a milovanou dceru vydal svému největšímu nepříteli?
Málokterý panovník v našich dějinách přebíral vládu za tak vypjatých okolností jako František II. A o dramatické situace nebyla nouze po celou dobu jeho dlouhé, třiačtyřicetileté vlády.
Když se František II. roku 1768 narodil, o tom, že se jednou stane císařem, nebylo rozhodnuto. Jeho babičkou sice byla Marie Terezie, avšak jeho otec Leopold II. byl až jejím třetím synem (resp. druhým nejstarším, který se dožil dospělého věku), takže vláda připadla Leopoldovu staršímu bratrovi Josefu II. Ten však neměl mužské potomky, a tudíž žádného dědice trůnu. Teprve tehdy se císař začal rozhlížet po nástupci u dětí svého bratra Leopolda, který vládl v Toskánsku. Oblíbil si především svého nadaného synovce Františka. Prosadil si, aby se chlapec přestěhoval z rodné Florencie do Vídně a císař tak mohl na jeho výchovu osobně dohlížet.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012
Muzeum Izraele, Jeruzalém Návštěva numismatického oddělení
Muzeum Izraele v Jeruzalému (angl. Israel Museum) se podobně jako české Národní muzeum skládá z několika institucí, ke kterým kromě hlavního muzejního areálu patří také známé
Rockefellerovo muzeum.
Numismatická sbírka a expozice jsou umístěny v archeologické části hlavního muzejního komplexu. Uspořádání celé sekce je vkusné a přehledné. Jednotlivé exponáty jsou opatřeny
výstižnými popiskami a podle potřeby doplněny kratším textem, který návštěvníky seznamuje s historickým kontextem.
Samostatná numismatická expozice je poměrně drobná. Sestává z přibližně dvaceti ražeb, které dokumentují monetární historii izraelského území.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2011.