Neustadt an der Aisch
Vzácný městský fenik
Starší dějiny města Neustadt an der Aisch se většinou rozdělují na čtyři části. První období zahrnuje časový úsek od nejstarších dob až po postoupení města norimberskému purkrabství v roce 1285. Druhé období představuje Neustadt pod vládou norimberských purkrabí a markrabích z Baireuthu (Brandenburg) od roku 1285 do roku 1791. Třetí období zahrnuje události z let 1791-1810, kdy bylo město pod pruskou královskou svrchovaností a čtvrté po roce 1810, kdy bylo včleněno do bavorského království.
Město Neustadt an der Aisch ležící dnes v německé spolkové zemi Bavorsko (Bayern), vládní okres střední Franky (Mittelfranken), okres Neustadt an der Aisch–Bad Windsheim má přes 12 tisíc obyvatel. Kromě toho, že je sídlem okresu, je i v ýznamným hospodářským a kulturním centrem západní části středních Frank. První písemná zmínka o něm pochází přibližně z poloviny 8. století. Jeho historie tak plyne již téměř třináct století. Již v letech 741/742 je v souvislosti s placením desátků nově zřízenému biskupství Würzburg připomínán francký královský dvorec Riedfeld ležící u brodu přes řeku Aisch na staré obchodní a vojenské cestě vedoucí z Frankfurtu nad Mohanem do Norimberka.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2015.
Setkávání s TGM První prezident očima medailéra
T. G. Masaryk je stálicí našich novodobých dějin. Jeho odkaz prošel zkouškou dvou totalit,
které svou averzí vůči němu prokázaly Masarykovy nadčasové hodnoty.
Nejprve úřady Třetí
říše, se spolehlivým instinktem zaměřeným proti všemu humanistickému, likvidovaly na
území protektorátu veškeré připomínky našeho prvního prezidenta. Komunisté pak po roce
1948 odstěhovali do depozitářů pár jeho zbylých soch a Masarykovy knihy záhadně zmizely
z regálů knihoven. T. G. M. se potom nadlouho zapsal do nových školních učebnic jako
exponent buržoazie a tím vlastně nepřítel prostého lidu. Do podvědomí lidových mas se
měl vtisknut obraz „toho prezidenta, který nechal střílet do dělníků“.
Není mým úkolem uvádět na pravou míru tyto a podobné urážky a cí lené dezinformace. K tomu je po ruce rozsáhlá odborná literatura. Mám však osobní zkušenost, protože patřím ke generaci, která se o Masarykovi už učila z nov ých učebnic dějepisu, používaných ve školách v padesátých letech. Tak se stalo, že mě tato největší osobnost moderních českých a také československých dějin dlouho míjela. Nebyl jsem sice inf ikován nějakým odporem, ale Masaryka jsem ke své škodě ještě jako středoškolák pořádně neznal a byl mně v podstatě lhostejný. Teprve šedesátá léta, a pro mě zároveň léta v ysokoškolská, mně poskytla v tomto
směru základní osvětu. V tisku v ycházely o Masarykovi texty, pro mou generaci skutečně objevné.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012