Stříbrná mince špičkové kvality.
Autor averz: Ewa Tyc-Karpińska
reverz: Roussanka
Nowakowska
Polsko
Průměr: 38.61 mm
Hmotnost: 28,28 g
Nominální hodnota: 20 zl
Složení : 925/1000 Ag
Provedení : Proof
Náklad: 107.000 ks
|
|
Cena :
|
| |
|
|
Doporučujeme:
- Seznam mincí
Polska
Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) je kosmopolitně rozšířený sokolovitý
dravec. Samice je výrazně větší než samec a může dosahovat až velikosti
havrana. Má dlouhá špičatá křídla a krátký ocas, který se ke konci
zužuje. Na zbarvení je nejnápadnější charakteristický tmavý „vous“ na
bílé tváři.
Falco peregrinus je nejrychlejším ptákem na světě. Při
střemhlavém útoku z velké výšky má rychlost přes 300 km/hod.
Aerodynamický tvar jeho těla je dokonale přizpůsoben k rychlému letu.
Rozpětí křídel sokola stěhovavého je 85 - 115 cm, délka těla 35 – 50 cm.
Samci váží od 500 g do 750 g, samice jsou výrazně větší a váží 910 až
1500 g. Velikost je variabilní stejně jako zbarvení, podle toho o jaký
poddruh se jedná. Severnější druhy jsou větší, jižní druhy jsou
drobnější.
Sokoli létají rychlým máváním křídel, plachtí jen na krátkých úsecích.
Loví téměř výhradně ptáky za letu. Jeho styl lovu není příliš vhodný pro
pozemní kořist, proto se k lovu drobných savců uchyluje výjimečně a
ptáky na zemi se pokouší donutit vzlétnout. Vrhá se z velké výšky na
kořist pod sebou a na kořist útočí svými pařáty. Při střemhlavém letu
dosahuje podle některých zdrojů až 400 km/h. Náraz v této rychlosti by
byl nebezpečný i pro něj a proto se snaží trefit spíš křídlo, než přímo
tělo kořisti. Ze stejného důvodu nemůže zaútočit na hejno a některé
druhy drobných ptáku se proto na obranu před sokolem shlukují do hejna.
Kořist většinou po útoku klesne k zemi, kde ji sokol usmrtí klovnutím,
pokud pád přežila.
Před rokem 1950 byla populace sokolů v tehdejším Československu poměrně
silná. Jeho rozšíření bylo limitováno pouze výskytem vhodných hnízdišť.
Pak ale došlo k prudkému úbytku z důvodu již zmíněného nadměrného
používání pesticidů a v 70. letech 20. století nebylo při ornitologickém
mapování zaznamenáno žádné hnízdění. Tento stav přetrvával až do let
osmdesátých, kdy se začaly objevovat pokusy o zahnízdění. V letech
2001-2003 byl počet hnízdících sokolů v České republice odhadnut na
20-25 párů.