Dne 19.10.1541 byla vydána jedna z nejznámějších, nejoblíbenějších a nejčtenějších knih Kronika česká, která je vydávána dodnes. Úspěchu knihy pomohlo autorovo vypravěčské umění, její vlastenecké zaujetí i rozšíření knihtisku.

Kronika byla dopsána již roku 1539. Dotištěna/vydána byla 19. 10. 1541, ale protože si exempláře nárokoval Václav Halaš z Radimovic kvůli nesplacení investovaného kapitálu, došlo k soudu. Hájek nesměl exempláře prodávat. Teprve roku 1543 vyhrál spor a kronika směla být prodávána.

Kronika líčí české dějiny od bájného příchodu praotce Čecha až do roku 1526, kdy na český trůn nastoupil rod Habsburků (korunovace Ferdinanda I.).

Z historického hlediska je kronika nepřesná, často se vzdaluje historickým faktům. Je protilidová a protihusitská. Oslavuje šlechtu a katolicismu.

Jako jedna z mála knih nebyla jezuity po roce 1620 zničena.

Do poloviny 18. století patřila kronika mezi základní českou literaturu, byla hlavním zdrojem informací o české minulosti. Její popularita měla značný význam pro zachování českého jazyka. Stala se inspirací pro obrozenecké autory (Rukopisy královédvorský a zelenohorský, Jiráskovy Staré pověsti české).

Věrohodnost a spolehlivost historických údajů zpochybnil v 18. století Gelasius Dobner. Ale ani tato kritika její popularitou neotřásla.

Současná historická věda kroniku oceňuje jako zásadní zdroj informací o době svého vzniku.

Autorem kroniky byl Václav Hájek z Libočan (? - asi 18. 3. 1553) - katolický kněz, vlastenec, vynikající vypravěč.

Datum jeho narození neznáme a nelze ho určit. Žatecký archiv, kde by bylo toto datum k dohledání, v druhé polovině 16. století shořel.

Václav Hájek pocházel ze Žatecka. Byl vychován ve víře podobojí/ utrakvismu, avšak přestoupil na katolictví a počátkem 20tých let 16. století byl vysvěcen na kněze.

Byl farářem v Rožmitálu, děkanem kapituly Všech svatých na Karlštejně, kazatelem u sv. Tomáše na Malé Straně v Praze a proboštem ve Staré Boleslavi. Pro svou svárlivou povahu nepůsobil na žádném postu dlouhou dobu.

Měl pověst znalce české historie a uměl poutavě vyprávět, a proto ho představitelé katolické i utrakvistické strany vybídli k sepsání nové české kroniky.

Se získáváním materiálu mu pomáhali všichni, bez rozdílu náboženského vyznání. Nově vznikající kronice se dostalo všeobecné podpory v zemi.

Historické údaje čerpal z rodových písemností, kronik, z místních i rodových tradic. Údaje, které nemohl dohledat si domyslel.

Poslední léta svého života dožil v naprosté chudobě.
Zemřel v Praze asi 18. 3. 1553, protože 19. 3. byl pohřben, což nastávalo v té době obvykle den po smrti.