Ze světa kovových známek (2) Platidla internačních táborů
Platidla s platností zřetelně ohraničenou plotem z ostnatého drátu nebo vysokou zdí prorostlou palebnými posty, to jsou táborová platidla – platební prostředky moderní společnosti.
Převážná většina těchto platidel vznikla ve XX. století1, kdy četné válečné konflikty, počínajíce búrskou válkou (1899–1902), byly příznivou dobou pro vznik a široké rozšíření platidel zejména zajateckých táborů, které pro internované nepřátelské vojáky tiskly či razily obě bojující strany2. Totalitní režimy XX. století zavedly v koncentračních a pracovních táborech a věznicích speciální platidla i v mírových dobách3, zvláštní platidla s označením Quittung (potvrzenka) obíhala v Němci zřízených židovských ghetech druhé světové války.
Většina táborových platidel – poukázky a potvrzenky, patří do oblasti notafilie. Mince a kovové známky byly ve válečných dobách raženy pro nedostatek kvalitních barevných kovů ponejvíce ze zinku, železa a hliníku4, a tak vzhledově připomínají soudobá nouzová platidla. Táborová platidla však nebyla vydána pro nedostatek oběživa v době krize peněžního systému a nejsou tudíž nouzovými platidly, s nimiž byla v minulosti často i na základě vnější podoby v numismatické literatuře spojována a zaměňována. Měla většinou charakter peněžních pracovních známek5, které byly popsány v M+B 1/2011. Jejich nominální hodnota zněla na domácí měnu, nemusela ale být striktně závislá na jejím kurzu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011
SBÍRKA ZA 117 MILIONŮ KORUN Aukce ČS ražeb
První dubnový týden přinesl na české poměry poměrně zajímavou profilovou sbírku československých ražeb od První republiky po současnost.
O aukci firmy Macho & Chlapovič jsme Vás informovali již v minulých číslech a nyní můžeme zhodnotit prodej a ceny několika vybraných položek.
Pomyslnou bramborovou medaili obsadil svatováclavský desetidukát z roku 1938 z vyvolávací ceny 50 000 € se cena vyšplhala na částku 145 000 € což je s aukční přirážkou přes 4,5 milionu korun. Stupně vítězů si mezi sebou rozdaly položky 9, 29 a 19. Poslední zmiňovaná položka skrývala pětidukát ročník 1938 v jedinečné zachovalosti a s dobrým původem (ex sbírka Eliasberg). Těchto mincí bylo vyraženo dle literatury jen 56 kusů, výsledná cena, kterou nový majitel zaplatil byla necelých 7,4 milionu korun. První dvě příčky obsadili taktéž svatováclavské dukáty a to na druhém místě symbolicky dvou dukát z roku 1937 a na prvním místě nejvyšší z dukátové řady deseti dukát z téhož roku. Obě tyto mince zahaluje tajemství ohledně skutečně ražených kusů a to zřejmě rozhodlo i o výsledných cenách.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2017.
