Vznik Československé federace – Československá socialistická republika se federací dvou států, České socialistické a Slovenské socialistické republiky, stala v roce 1969. Do té doby vystupovala jako unitární stát s doznívající doktrínou čechoslovakismu, která byla prosazována především za takzvané 1. republiky mezi světovými válkami.

Podle hlavních zastánců čechoslovakismu (Tomáše Garrigue Masaryka, Eduarda Beneše, Vavro Šrobára) existoval jednotný československý národ. Teorie měla své opodstatnění při vzniku nového státu v roce 1918, postupně však přibývalo odpůrců, zejména na Slovensku, jehož velká část obyvatelstva toužila po větší emancipaci v rámci republiky. Hlasy volající po formálním zrovnoprávnění obou národů byly vyslyšeny 27. října 1968, kdy Národní shromáždění přijalo ústavní zákon o československé federaci. Účinnost nabyl prvního dne roku následujícího. Nejvyšším zákonodárným orgánem se stalo Federální shromáždění, nejvyšším výkonným orgánem pak federální vláda, hlavou společného státu byl prezident.

Prvního ledna 1969 vstoupil v platnost také zákon definující postavení národností: deklaroval právo občanů svobodně rozhodovat o své národnosti a zaručoval všem obyvatelům federace stejná práva. Federativní uspořádání zaniklo rozpadem České a Slovenské federativní republiky (ČSFR, od roku 1990) na dva samostatné státy. Rozdělení nabylo platnosti 1. ledna 1993.