K narození.

OFICIÁLNÍ NOVORAŽBY ZLATÝCH MINCÍ
Historické mince ožívají

Jsou zlaté, vypadají staře s letopočty jako 1907 nebo 1949 a přesto mohly být vyraženy v loňském roce, to jsou oficiální novoražby. Kdo by neznal některou z rakouských novoražeb s portrétem Františka Josefa I. Kromě Rakouska razily oficiální novoražby zlatých mincí i Francie, Velká Británie, Mexiko, Španělsko, Švýcarsko nebo Bulharsko.

Oficiální novoražby
Technicky je jako „oficiální novoražba“ označována mince nebo medaile ražená vládní mincovnou z originálních razidel v pozdější době. Ve většině mincoven bývá běžnou praxí používání razidel z předchozího roku pro nový ročník a toto není považováno za novoražbu. Aby byla mince označena za novoražbu, musí být v ražbě větší časová prodleva a nebo prohlášení, že ročník bude zmražen na neurčito. Co ale vede mincovny k oživení dávno nepoužívaných ražeb? Důvodů je vícero. Například mexická mincovna začala s ražbou 50 pesos, aby se zbavila přebytků drahých kovů, zatímco Velká Británie chtěla zakročit proti padělatelům sovereignů a v USA vznikaly novoražby díky poptávce sběratelů.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2018.

Ze světa kovových známek (27)
České chmelové známky II

Nejvíce chmelařů v historii – 11 430 potenciálních vydavatelů známek, je uváděno v roce 1929, kdy také na 17 264 hektarech kulminovala rozloha chmelnic v Československu. Na jejich množství měla dopad i první pozemková reforma, při níž zejména drobný příděl půdy uvedl do pohybu tisíce lidí. Zlevnění výroby účelových známek ve 20. letech minulého století spustilo lavinu i v ražbě chmelových známek. Dochovaný materiál ukazuje, že známky si nechali razit i chmelaři hospodařící na nepatrných rozlohách chmelnic.

Z úvodu by se mohlo zdát, že již z období před druhou světovou válkou existují tisíce chmelových známek. Taková je i představa většiny sběratelů, a tak není o tyto zajímavé a často mimořádně vzácné bohemiky zájem srovnatelný se známkami pivovarů. Skutečnost je ale poněkud jiná. Počet ražených známek kolísal od pár set kusů po emise několikatisícové v ydané velkostatky a později JZD a ČSSS. Většina českých chmelov ých známek byla ražena v počtu kolem 400 kusů a ve srovnání s mincemi raženými v miliónov ých nákladech tak patří ke vzácným ražbám. Fakt, že po skončení platnosti byly často jako bezcenné likvidovány celé emise, v ysvětluje velkou vzácnost některých dochovaných známek, jimž se zničení vyhnulo. Na otázku poměru odborně ražených a svépomocí zhotovených známek nelze za současného stavu bádání jednoznačně odpovědět.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2015.

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU