Repliky mincí.

Repliky mincí

REPLIKY MINCÍ
( 50 produktů v prodeji. )

Slavné mince našich zemí v moderním zpracování. Zlatá a stříbrná replika pražského groše Ladislava pohrobka a Biatec - zlatá a stříbrná replika hexadrachmy bratislavského typu ražena Pražskou mincovnou a.s. Rozšiřte svou sbírku o tuto exkluzivní ražbu z drahých kovů. K dostání na zlate-mince.cz.

ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (39) Účelové známky ražené rubními razidly
Známky ražené oboustranně pouze rubními razidly jsou sběratelům účelových známek dobře známé, nelze však říci, že by patřily k vyhledávaným komoditám.

Důvod je prostý, nevážou se k určité lokalitě ani konkrétnímu vydavateli a jsou kolem nich mnohé otazníky. Kdo je nechal razit, proč a k čemu byly vyrobené a jsou to vůbec všechno české ražby? Odpovědi lze nalézt v následném textu.

Přiřazení nesignované účelové známky určitému výrobci je nesnadné, protože studií zaměřených na produkci ražeben, z nichž by se mohlo vycházet, je poskrovnu. Z dochovaných nabídkových katalogů výrobců účelových známek je známo, že součástí nabídky byly hotové vzory pro rubní strany známek k různým účelům. Zákazníci si z nich vybírali vhodný motiv pro určitý druh známky. Identické reversy se tudíž opakují na účelových známkách různých vydavatelů. Pokud jsou známé ze vzorníku konkrétní firmy nebo ze známek uveřejněných s výrobním původem, lze podle nich určit výrobce. Aby to nebylo tak jednoduché, nutno konstatovat, že vzácně docházelo k napodobování či přímo kopírování vzorů konkurence.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2017.

Úvod do grošového období (7) Technologie výroby mince a numismatická terminologie
Pro období vrcholného středověku lze mincovní výrobu shrnout takto: Drahý kov byl po příchodu do mincovny dále zpracováván dočišťováním od zbytkových příměsí z hutní výroby.

Následovalo legování, zpravidla přídavkem mědi, pro získání mincovní slitiny o zákonem předepsané ryzosti.

Takto získaná slitina byla odlévaná do tzv. barchanu – zvláštní plátěné formy smáčené vodou. Po následujícím nutném žíhání byl odlitek – tzv. cán, roztepán do podoby pásku (plechu), z něhož mincíři vystřihovali již konkrétní polotovar pro ražbu – nejčastěji kruhový, ale např. i čtverhranného tvaru (mince s tzv. čtyřrázem).
Takto získaný polotovar, nazývaný dobovou terminologií střížkem, byl podroben dalším technologickým operacím, klopování a kvečování, jejichž účelem bylo otupení otřepů po obvodu a vyrovnání stříháním pokrouceného střížku. Po následném žíhání byla ještě zařazena operace bělení, kdy byly výrobní polotovary zbavovány okují vzniklých během žíhání, očištěny od nežádoucích nečistot a chemickou cestou byla vytvořena tenká povrchová vrstva jakostnějšího kovu.
Završením náročného technologického procesu výroby mince byla ražba. Dříve než k ní mohli přistoupit, bylo nutné, aby zvláštní, často nezávislá dílna zhotovila mincovní razidla.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2011

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU