Anežka Přemyslovna ( asi 1211 – březen 1282 ) – česká princezna z rodu Přemyslovců, spíše známá jako Anežka Česká, abatyše, světice.

Byla nejmladším dítětem českého krále Přemysla Otakara I. a jeho druhé manželky Konstancie Uherské.

Ve třech letech byla se svou sestrou Annou poslána na výchovu do slezského kláštera v Třebnici. Kláštery totiž sloužily jako výchovné instituce, kde dívky získávaly základy vzdělání, chování a znalost prostředí, do kterého měly být případně provdány. V šesti letech byla poslána do kláštera v Doksanech u Litoměřic. Od osmi let pobývala v klášteře Klosterneuburg nedaleko od Vídně. Získala značné vzdělání, které bylo i u panovnických rodů ve středověku nadstandartní.

Již od útlého věku byla předmětem sňatkové politiky jejího otce. První snoubenec, syn vratislavského knížete, zemřel v dětském věku, druhý, syn císaře Fridricha II., od sňatku ustoupil. Třetí, anglický král Jindřich III., sňatek také zrušil a posledního nápadníka, císaře Fridrich II., odmítla sama Anežka.

Její volba stát se řeholnicí byla ovlivněna příkladem matky jejího prvého snoubence Hedviky (Jadwigy) a Anežčiny sestřenice Alžběty Durynské. Obě tyto ženy byly později prohlášeny za svaté. Navíc se díky korespondenci se sv. Klárou seznámila s učením sv. Františka z Assisi, které se rozhodla následovat. Anežčin bratr, král Václav I. ji měl natolik rád, že ji k dalším zásnubám nenutil a podporoval její volbu životní dráhy. Roku 1230 se plně oddala řeholnímu životu.

Zřejmě roku 1231 založila s pomocí Václava I. v Praze klášter sv. Františka, jeho součástí byl špitál, který Anežka nechala vybudovat v roce 1232. Pro jeho vybudování použila svůj dědický podíl. Špitál pomáhal nemocným, ale i chudým, opuštěným či přestárlým. Klášter spravovali minorité, povolaní společně s klariskami z Itálie. 11.6.1234 vstoupila Anežka do řádu klarisek a brzy se stala abatyší.

V roce 1233 zřídila mužský řeholní Řád křižovníků s červenou hvězdou, jediný, který kdy vznikl v Čechách. Členy řádu byli údajně rytíři z křížových výprav. Řád navazoval na učení sv. Františka z Assisi, pečoval o nemocné, chudé a handicapované.

Anežka měla značný politický vliv a výrazně se podílela na urovnání sporu o český trůn mezi Václavem I. a jeho synem Přemyslem Otakarem II. roku 1249.

Anežka zemřela 2. nebo 3. března 1282 ve svém klášteře Na Františku, kde byla také pohřbena. Její ostatky byly později přemístěny na jiné neoznačené místo, některé z relikvií byly nalezeny ve španělském královském paláci El Escorial. V roce 1988 se část relikvií vrátila do Prahy. Zbývající ostatky dodnes nebyly nalezeny.

Brzy po své smrti začala být Anežka uctívána jako světice. O její svatořečení se již ve 14. století pokoušela královna Eliška Přemyslovna, pak i její syn Karel IV. Blahořečena byla až roku 1874, svatořečena pak 12.11.1989.