Medaile nejsou peníze, varovala Česká národní banka.
Česká národní banka zaostřila na medaile s miniaturou tisícikorunové bankovky.
Praha - Varuje veřejnost, že nejde o platné mince s nominální hodnotou 1 000 korun a zároveň vyzve společnost HMK GmbH, aby medaile upravila, nebo ukončila propagační akci.
Medaile společnost nabízí za 199 korun a při rychlém objednání k ní slibuje poslat ještě hodinky. Na jiných internetových stránkách však mincovní obchod nabízí pozlacené medaile za cenu 1055 korun.
Medaile má na jedné straně vyražen název státu "Česká republika", na druhé straně text "tisíc korun českých". Spojení těchto dvou motivů může podle centrální banky mást lidi, kteří si ji koupí, protože ji mohou považovat za platnou pamětní minci vydávanou ČNB.
"Medaile vydané soukromým subjektem v žádném případě nesmí obsahovat jakékoliv označení používající název české peněžní jednotky," uvedl mluvčí České národní banky Marek Petruš.
Banka uvedla, že pokud by byla medaile zneužita v peněžním oběhu a poškozená strana by ji přijala v dobré víře, že se jedná o zákonné platidlo, mohlo by se na jednání firmy HMK GmbH nahlížet jako na napomáhání k trestnému činu podvodu.
Ze světa kovových známek (18) Kovová vojenská platidla a známky
Vojska ať občanská či profesionální vždy provázely peníze.
Čas od času byla vojenská pokladna nucena uchýlit se s výplatou žoldu nebo při nákupech proviantu od obchodníků z rozličných příčin k provizoriu a vydat vlastní kreditní platidla. Ve vojenském prostředí rovněž vznikaly specifické platební prostředky, jež byly ušité na míru prostředí, v němž vznikly a obíhaly. Nejvíce ražeb spojených s armádou bylo vydáno v militantním Německu, zejména v době Viléma II. a za II. světové války. Řada z nich nemá patrně jinde obdoby.
O měděných denárech Septimia Severa (193-211) se traduje, že byly ražené pro římská vojska táhnoucí do pole proti barbarům, a to z prozaických důvodů. Když padla vojenská pokladna s mědí do rukou barbarů, nedošlo pro stát k velké újmě. Na konci vojenské kampaně byly denáry z obecného kovu navrátivším se legionářům vyměněny za stříbrné.
RIC1 žádné měděné denáry přímo nezmiňuje, uvádí jen postříbřené denáry ze závěru vlády Septimia Severa z roku 209. Ve skutečnosti to tedy byly suberátní mince, některé snad i dobové padělky2 (obr. 1).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2014.
