Prodej zlata MMF
Mezinárodní měnový fond (MMF) hledá cesty, jak zvýšit své příjmy pro poskytování levných půjček chudým zemím.
MMF PRODÁ STOVKY TUN ZLATA
Washington – Součástí plánu, který zástupci členských zemí schválili letos v dubnu, je i prodej významné části zlatých zásob. Na trh organizace uvolní 403,3 tuny této komodity. Částku fond oficiálně odsouhlasil v září.
TRH DRAHÝCH KOVŮ NARUŠEN NEBUDE
Objem zlata, který chce MMF prodat, představuje přibližně osminu jeho zlatých zásob. Činitelé přitom slibují, že tímto počinem světový trh s drahými kovy nenaruší. Zlato bude totiž fond uvolňovat postupně v průběhu několika let a trhy budou vždy s předstihem upozorněny. Centrální světové banky od letošního září omezují prodej zlata z rezerv oficiálních institucí na 400 tun ročně a dvou tisíc tun v časovém rozmezí pěti let.
CENTRÁLNÍ BANKY ZÁJEM NEMAJÍ
Pro Mezinárodní měnový fond by bylo výhodné zlato prodávat přímo centrálním bankám. Podle agentury Reuters však žádná zájem neprojevila, takže se MMF bude muset obrátit na trh.
Víte, že …
Mezinárodní měnový fond je organizace přidružená k OSN? Za cíl si klade usnadňovat mezinárodní měnovou spolupráci, podporovat stabilitu směnných kurzů a prostřednictvím půjček podporovat státy, jež se dostaly do hospodářských problémů. Vrcholným orgánem MMF je Sbor guvernérů, který zastupuje jednotlivé členské země. Fond sídlí ve Washingtonu ve Spojených státech Amerických a má 185 členů.
Mezinárodní měnový fond (anglicky International Monetary Fund) byl založen 22. července 1944 na Měnové a finanční konferenci v Bretton Woods v americkém státě New Hampshire. Následujícího roku v prosinci Články dohody podepsalo devětadvacet vlád, včetně československé. Ta se předtím, ještě jako vláda exilová, na přípravě smlouvy rovněž podílela. Finanční operace fond zahájil 1. března 1947. Společně s MMF (IMF) začala působit i jeho sesterská organizace Světová banka.
Úvod do grošového období (7) Technologie výroby mince a numismatická terminologie
Pro období vrcholného středověku lze mincovní výrobu shrnout takto: Drahý kov byl po příchodu do mincovny dále zpracováván dočišťováním od zbytkových příměsí z hutní výroby.
Následovalo legování, zpravidla přídavkem mědi, pro získání mincovní slitiny o zákonem předepsané ryzosti.
Takto získaná slitina byla odlévaná do tzv. barchanu – zvláštní plátěné formy smáčené vodou. Po následujícím nutném žíhání byl odlitek – tzv. cán, roztepán do podoby pásku (plechu), z něhož mincíři vystřihovali již konkrétní polotovar pro ražbu – nejčastěji kruhový, ale např. i čtverhranného tvaru (mince s tzv. čtyřrázem).
Takto získaný polotovar, nazývaný dobovou terminologií střížkem, byl podroben dalším technologickým operacím, klopování a kvečování, jejichž účelem bylo otupení otřepů po obvodu a vyrovnání stříháním pokrouceného střížku. Po následném žíhání byla ještě zařazena operace bělení, kdy byly výrobní polotovary zbavovány okují vzniklých během žíhání, očištěny od nežádoucích nečistot a chemickou cestou byla vytvořena tenká povrchová vrstva jakostnějšího kovu.
Završením náročného technologického procesu výroby mince byla ražba. Dříve než k ní mohli přistoupit, bylo nutné, aby zvláštní, často nezávislá dílna zhotovila mincovní razidla.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2011
