Krása umělého stáří Patinování stříbrných ražeb
Patina v obecném pojetí představuje tenkou barevnou vrstvu na povrchu kovů, která vzniká chemickou vazbou molekul kyslíku s molekulami příslušného kovu.
V numismatické terminologii se jedná většinou o ražby, které obsahují velký podíl mědi nebo stříbra, tam povrchové změny probíhají nejrychleji.
Přirozená oxidace způsobuje, že povrch ražeb je zpravidla nestejnoměrně zabarven a takto vzniklá patina málokdy potěší oko sběratele. V tom případě spíš mluvíme o korozi. Sběratelé i mincovny se snaží takovému procesu zabránit opatrnou manipulací a ochranou v kapslích, blistrech a nebo ochrannými laky, aby styk s kyslíkem, nebo se sirnými sloučeninami byl co nejmenší. Protipólem přirozeně vzniklých změn na povrchu pamětních ražeb je umělé vytváření patiny, neboli proces patinování. Díky němu dostává ražba ušlechtilý vzhled, získává ochranu vůči přirozené oxidaci a odolává barevným změnám. Reliéf na mincovním poli je výrazně kontrastní a dostatečně vyniknou detaily a jemné prvky, které výtvarník do svého díla zakom
ponoval. Při podrobném zkoumání povrchu patinované mince je patrná výrazně lepší čitelnost písma a rozlišitelnost ozdobných prvků.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.
Gabriel Bethlen... a kremnická mincovňa
Na sklonku leta 1619 sa na strane protestantského tábora zapojil do udalostí Tridsaťročnej vojny (1618–1648) sedmohradské knieža Gabriel Bethlen.
Svoje úsilie sústredil na ovládnutie územia dnešného Slovenska, kde chcel dobyť Bratislavu a významné banské mestá ako Kremnicu, Banskú Štiavnicu, či Banskú Bystricu. Vo svojich plánoch počítal aj s dobytím Viedne, ktorá bola hlavným mestom jeho úhlavného nepriateľa Ferdinanda II. (1619–1637).
Bethlen sa prvýkrát priblížil k banským mestám už v septembri 1619. Tie sa mu z obavy pred plienením, či zlým zaobchádzaním, rýchlo podriadili. Bethlena zaujímali obzvlášť banské mestá, pretože si uvedomoval ich obrovský význam. Nachádzali sa tu významné ložiská
zlata, striebra a medi. Preto sa v októbri 1619 na stretnutí s predstaviteľmi banských miest v Kláštore pod Znievom Bethlen intenzívne zaujímal o výnosy z baní. Z banských miest
zohrávala zvláštnu úlohu Kremnica, ktorá patrila medzi najväčších producentov mincí v Uhorsku. Tú sa snažil Bethlen využiť čo najviac, aby mal potrebné prostriedky na financovanie nákladnej vojny proti Habsburgovcom. Aj keď v Kremnici po jej ovládnutí v roku 1619 nerazil žiadne mince, v tomto čase mu mesto vyplatilo 500 dukátov. Kremnickým podkomorským grófom bol v uvedenom roku Ján Lienpacher, ktorý zastával úrad od 12. decembra 1618. Napriek tomu, že bol spočiatku cisárskym úradníkom, patril medzi obľúbených ľudí Gabriela Bethlena. Za svoje verné služby dostal dokonca od neho dva domy. Lienpacher patrí medzi veľmi zaujímavé postavy uhorských a českých dejín. Do šľachtického stavu vstúpil 2. júna 1607, kedy mu v Prahe udelil erbovú listinu cisár a kráľ Rudolf II.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2011
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
