Polyxena, rozená z Pernštejna ( 1566 – 24. května 1642 ) – česká šlechtična.

Jejím otcem byl nejvyšší kancléř a rytíř řádu Zlatého rouna, Vratislav z Pernštejna řečený „Nádherný“. Toto označení získal, protože se rád obklopoval krásou. Matkou byla jeho manželka, španělská dáma Marie Maxmiliána Manrique de Lara y Mendoza. Byla přední dvorní dámou královny Marie, manželky císaře Maxmiliána II. Habsburského. Do Čech dovezla sošku Pražského Jezulátka, kterou dostala jako svatební dar.

Polyxena prožila dětství v přepychu na zámku v Litomyšli.
Pro svou inteligenci a krásu byla obletována a byla středem pozornosti. Uměla se dokonale oblékat a vybraně chovat. Zajímala se o kulturu a ovládala několik jazyků. Upřednostňovala katolickou víru, v níž byla vychovávána.

11.ledna 1587 se provdala za otcova přítele Viléma z Rožmberka. Byla jeho čtvrtou a poslední manželkou. Vilém ( 10.3.1535 - 31.8.1592 ) byl sice o generaci starší, ale byl bohatý a vážený (nejvyšší purkrabí zemský a císařský rádce) muž, velkorysý a ohleduplný manžel a přísný katolík.
Svatba pro Polyxenu znamenala postup na společenském žebříčku a zajistila jí respekt. Toto manželství bylo bezdětné a trvalo 5 let do Vilémovy smrti.

Polyxena od své matky obdržela jako svatební dar sošku Pražského Jezulátka. Tu pak v roce 1628 věnovala pražskému klášteru od Panny Marie Vítězné.

Po Vilémově smrti získala Polyxena do právoplatného vlastnictví Roudnici nad Labem a další nemovitosti, o které se sama úspěšně starala.

V roce 1597 po smrti bratra, císařského generála, Jan V. z Pernštejna se Polyxena stala poručnicí jeho tří dětí a začala úspěšně hospodařit i v Litomyšli.

23. listopadu 1603 se provdala za nejvyššího kancléře Zděňka Vojtěcha Popela z Lobkovic ( 15.8.1568 – 16.6.1628 ), který jí byl věkem blíže než předchozí manžel. Nebyl příliš majetný. Byl však vzdělaným, uznávaným politikem, diplomatem a byl hlavou české katolické šlechty. Za věrnost byl císařem povýšen do knížecího stavu.

Lobkovic se věnoval především diplomacii a kvůli pracovním povinnostem setrvával většinou ve Vídni. Polyxena pobývala převážně v Praze a vedla jejich hospodářství.

V roce 1609 se jim narodil vytoužený syn Václav Eusebius Popel z Lobkovic.

Oba manželé podporovali Habsburky a na svých panstvích se snažili o obrácení poddaných na jedinou a pravou katolickou víru. Polyxena podporovala různé katolické církevní řády, založila klášter v Roudnici, vybudovala katolickou tiskárnu.

Obětem pražské defenestrace (1618) Polyxena poskytla azyl. Finančně pomáhala manželkám účastníků odboje a vyhnancům.

Na podzim roku 1618 se jí podařilo vycestovat za manželem do Vídně. Po roce 1620 usilovala o zmírnění trestů odsouzených nekatolíků. Roku 1622 přesídlila do Prahy. Po porážce stavovského povstání skupovala levná panství zkonfiskovaná jeho účastníkům.

V letech 1633 a 1637 předala synovi všechny své i manželovi statky.

Polyxena zemřela 24.5.1642 v Praze. Pohřbena byla v roudnické rodinné hrobce, kterou nechala spolu s Lobkovicem zbudovat.