Zlatá bula sicilská byla vydána 26. září 1212 v Basileji. Tento dokument spolu s dalšími dvěma listinami byl udělen Přemyslu Otakarovi I. a jeho bratru, moravskému markraběti Vladislavu Jindřichovi.

Listiny vydal sicilský král, budoucí římský král a císař Fridrich II. z rodu Štaufů.

Název dokument získal podle zlaté pečeti, která byla k listině ve Fridrichově kanceláři přivěšena. Budoucí císař ještě nevlastnil pečetidlo, odpovídající jeho budoucímu úřadu, a proto použil ke zpečetění listiny svou pečeť sicilského krále.

Listina potvrzovala starší privilegia, která Přemyslu Otakarovi I. udělil Fridrichův strýc Filip Švábský již v roce 1198. Tato privilegia také rozšířila.

V listině bylo uvedeno, že český panovník má právo na dědičný královský titul a právo investitury (uvádět do úřadu pražské a olomoucké biskupy), dále zaručovala nedělitelnost území českého státu. Dokument české šlechtě udělil právo na volbu svého panovníka. Českému panovníkovi byl přiznán titul říšského arcičíšníka a kurfiřtská hodnost, která ho opravňovala k volbě římskoněmeckého krále. Listina osvobodila panovníka od všech povinností vůči říši až na účast na říšských sněmech, které se konaly v blízkosti českých hranic.

Současně byly upraveny i vnitřní záležitosti českých zemí: v Čechách byla zavedena primogenitura, tj. nástupnictví prvorozeného syna, uskutečnila se reforma mince, došlo k hospodářským změnám (trojpolní systém, dědičný pronájem pozemků, počátky měst).