- Stavy českých pamětních mincí po demonetizaci 2004

Stanislav Kostka Neumann (5. června 1875 - 28. června 1947) – český novinář, básník, publicista a překladatel.

Stanislav Kostka Neumann se narodil v Praze na Žižkově. Jeho otec byl zámožný advokát a poslanec říšského sněmu. Mladý Neumann v mládí přehnanou kázní, ani úctou k autoritám rozhodně netrpěl, což se projevilo zejména za studií, kdy se navíc začal zajímat o politiku. Na gymnáziu se mu nedařilo, přešel proto na obchodní akademii, odkud ho pro změnu vyloučili. Při procesu s hnutím Omladina, jehož byl členem, byl v roce 1893 odsouzen do vězení. V Plzni na Borech si pak odpykal čtrnáct měsíců. Koncem devadesátých let se přiklonil k anarchistickému hnutí a založil časopis Nový kult. Rok před koncem století se oženil.

Od roku 1905 žil Neumann na Moravě, když předtím s novou družkou krátce pobyl ve Vídni. Nové prostředí mělo na rozeného bouřliváka pozitivní vliv: přestal se zajímat o anarchii a věnoval se básnické tvorbě. S bratry Čapkovými se podílel na přípravě sborníku Almanach na rok 1914. Následujícího roku byl povolán do armády a zúčastnil se tažení na Balkán. Po válce se usadil v Praze, kde začal vydávat časopis Červen. V něm se prezentovali jak představitelé předválečné avantgardy, tak mladí autoři, hlásící se k takzvanému proletářskému umění. Patřil mezi ně například i Jaroslav Seifert nebo Jiří Wolker. Jako redaktor působil také v časopisech Proletkult a Kmen.

Neumann byl jedením ze zakládajících členů předválečné Komunistické strany Československa, přesto v roce 1929 vystoupil proti novému Gottwaldovu vedení a posléze byl ze strany vyloučen. Levicovému přesvědčení však zůstal nadále věrný. Za okupace se před nacisty ukrýval v Železných horách. Po válce redigoval v Praze časopis Tvorba a v hlavním městě v roce 1947 zemřel. Jeho syn Stanislav Neumann (1902 – 1975) byl známým filmovým a divadelním hercem.