1980 - b.k. - 100 Kčs - Bohumír Šmeral

r.1980 100. výročí narození Bohumíra Šmerala

Pamětní stříbrná mince v hodnotě 100 Kčs
Sádrový model: Jiří Harcuba


průměr: 29 mm
hmotnost: 9 g
ryzost: 500/1000 Ag 

provedení Proof - 3000 ks
Pouze v sadě mincí

Bohumír Šmeral (25. října 1880 - 8. května 1941) - československý novinář a levicový politik. Zakladatel Komunistické strany Československa.

Bohumír Šmeral se narodil v Třebíči do rodiny učitele tamní měšťanské školy. Už za studentských let se angažoval ve vzdělávacím spolku Dělnická beseda, zajímal se o marxismus, redigoval časopis Studentský sborník, vystupoval jako řečník na různých protestních akcích.

V době takzvané hilšneriády (1899), se jako jeden z mála postavil za T. G. Masaryka. Budoucí prezident totiž odmítal vnímat zabití Anežky Hrůzové jako židovskou rituální vraždu, čímž proti sobě, v tehdy antisemitsky naladěné společnosti, vybudil až hysterický odpor.

V roce 1901 se Šmeral stal redaktorem novin Právo lidu, které později jako odpovědný redaktor vedl. Před první světovou válkou byl jedním z vůdčích členů české sociální demokracie. Jeho vizí byl socialistický stát s parlamentní demokracií, ovšem jako součást habsburské mnohonárodnostní monarchie, za což ho stoupenci samostatného státu kritizovali. V letech 1910 až 1916 vydával revue Akademie.

V roce 1920 Šmeral navštívil sovětské Rusko a tam se setkal s Leninem. Po návratu se postavil do čela marxistického proudu v sociální demokracii a po jejím rozdělení se stal spoluzakladatelem Komunistické strany Československa (1921). Až do roku 1929 působil ve vedení strany, dostával se ale stále častěji do rozporu s radikálnější Gottwaldovou klikou, která se ho snažila vypudit. Naplno se tedy začal věnovat práci v aparátu Kominterny a v Československu pobýval jen málo. Na podzim 1934 se vrátil do vlasti a o dva roky později se opět dostal do vedení KSČ. V listopadu 1939 odjel i s rodinou do Moskvy, kde byl dále činný v exilovém vedení strany i v orgánech Kominterny. Z praktik totalitního Stalinova režimu byl nicméně rozčarován a poslední tři roky svého života prožil v hluboké deziluzi. Zemřel v Moskvě těsně před napadením Sovětského svazu Německem.