Pamětní stříbrná mince v hodnotě 200 slovenský korun k 100. výročí narození Jána Smreka

Ján Smrek (16.12.1898 – 8.12.1982) – básník, překladatel a redaktor, patří mezi významné představitele a propagátory slovenské kultury. Do slovenské poezie vnesl nový životní pocit, založený na radosti ze života, oslavě lásky, citového a smyslového vyžití, charakteristický hlavně pro sbírky Cválající dny, Božské uzly, Jen oči a pro reflexivní skladbu Básník a žena. Konec třicátých let přinesl změnu, kdy lehkou impresivnost a bezstarostnost vystřídal tón smutku nad válečným utrpením (Hostina, Studna). V padesátých nemohl pro nesouhlas s totalitním režimem publikovat novou poezii, proto se věnoval hlavně překládání a tvorbě pro děti. Po dlouhé přestávce vydal sbírky Obraz světa, Struny, Nerušte moje kruhy a knihu vzpomínek Poezie, moje láska. Protest proti totalitě vyjádřil v básních, které vyšly v roce 1993 ve sbírce Proti moci.
V třicátých letech se v Praze výrazně zasloužil o propagaci a šíření slovenské kultury založením kulturního měsíčníku Elán a úspěšným redigováním Edice mladých slovenských autorů.

Ján Smrek
Pamětní stříbrná mince ke 100. výročí narození

Básník, překladatel a redaktor Ján Smrek, vlastním jménem Ján Čietek, patří mezi významné představitele, organizátory a propagátory slovenské kultury. Do slovenské poezie vnesl nový pohled na život, označován jako vitalismus, založený na radosti ze života, oslavě lásky, citového a smyslového vyžití. Jeho tvorba dosáhla mimořádnou oblíbenost širokého okruhu čitatelů, které oslovil lehce přístupným zpěvným veršem a citlivým vyjádřením duševního rozpoložení moderního člověka dvacátého století.

Narodil se 16.12.1898 v Zemianskom Lieskovom u Trenčína. Po absolvování modranského učitelského ústavu studoval na evangelické teologické fakultě v Bratislavě. Studium nedokončil a rozhodl se pro práci novináře. Od roku 1924 pracoval ve Slovenském deníku, v letech 1925 až 1929 byl redaktorem Národních novin v Martině. Kromě novinářské práce byl i editorem knižních publikací. Ve 20. a 30. letech se významným způsobem podílel na  slovenském kulturním a literárním životě a výrazně se zasloužil o propagaci a šíření slovenské kultury. Sestavil Sborník mladé slovenské literatury, do, kterého napsal syntetizující úvahu Literární glosy s výstižnou charakteristikou tvorby jednotlivých autorů. V letech 1925 – 1937 založil a vedl Edici mladých slovenských autorů v pražském vydavatelství Leopolda Mazáče, kde v letech 1930 – 1939 pracoval jako vydavatelský redaktor. Při ní vznikly i ediční knižní sbírky se starší slovenskou tvorbou. Založil a redigoval kulturní měsíční Elán, , který se věnoval literatuře, výtvarnému umění a hudbě. Jeho ambicí bylo zbavit se provincialismu, zapojit se do evropského dění a dosáhnout úroveň evropských kulturních periodik. Po rozpadu Československa v roce 1939 žil a tvořil v Bratislavě, kde zemřel 8.12.1982. Pohřbený je na Národním hřbitově v Martině.

Jako básník knižně debutoval sbírkou Odsúdený k večitej žízni (1922), ovlivněnou drastickými zážitky z první světové vály. Jeho pesimistický životní pocit se po jejím vydání radikálně změnil a představil se jako moderní vitalistický a senzualistický básník.

Sbírky Cválajúce dni, Božské uzly a Iba oči srší elánem, radostí ze života, opojením exotickými dálkami, oslavou lásky, smyslů a ženského půvabu. Výjimečné místo v jeho tvorbě má reflexivní skladba Básník a žena – meditace o vztahu muže a ženy, lásce, erotice, ženě jako věčné inspirátorce umění o poezii a jejím poslání. Ve sbírce Zrno vystřídala Smrekovu touhu dobýt celý svět, touha zapustit kořeny. Obsahuje poezii návratů domů a objevování krás rodné země. Konec třicátých let přinesl změnu, kdy lehkou impresivnost a bezstarostnost vystřídal tón smutku nad válečným utrpením. Ve sbírkách Hostina a Studna zaujal stanovisko humanisty a ochránce základních lidských a občanských hodnot, odsoudil fašismus a přihlásil se k demokracii a svobodě. V padesátých letech nemohl pro nesouhlas s totalitním režimem publikovat novou poezii, proto se věnoval hlavně překládání a tvorbě pro děti. Pro nejmenší vydal knihy Malovaná abeceda a Machule. Představil se jako mistrovský překladatel básníků – Villona, Adyho, Józefa, Petöfiho a Puškina a napsal libreto k opeře J. Cikkera Beg Bajazid. Po dlouhé přestávce vydal sbírky Obraz světa, Struny, Nerušte moje kruhy – poznamenané omezenou svobodou tvorby – a knihu vzpomínek Poezie, moje láska. Protest proti totalitě vyjádřil v básních, které vyšly až v roce 1993 ve sbírce Proti noci s podtitulem Básně vnitřního exilu.

Commemorative silver 200 Slovak crown coin commemorating the 100^th anniversary of the birth of Ján Smrek

Ján Smrek (16.12.1898 – 8.12.1982) – poet, translator and editor, an important representative and promoter of Slovak culture, put a new feeling of life into Slovak poetry, based on the joy of life, celebration of love, emotional and sensual self-realization, characteristic especially of the collections: Cválajúce dni (Galloping Days), Božské uzly (Divine Knots), Iba oči (Only the Eyes) and the reflective composition Básnik a žena (the Poet and the Woman). The end of the thirties brought a change, when light impressions and carefree attitudes were replaced by a tone of grief over wartime suffering: Hostina (The Feast), Studna (The Well). In the fifties, he was not allowed to publish new poetry because of his disagreement with the totalitarian regime, so he devoted his attention mainly to translation and writing children’s books. After a long break, he published to collections: Obraz světa (Picture of the World), Struny (Strings), Nerušte moje knihy (Don’t break me Circles) and a book of memoirs Poézie, moja láska (Poetry, my Love). He protested against totalitarianism in poems which were published in 1993 in the collection Proti noci (Against the Night).
In the thirties in Prague, he played a major role in promoting and spreading of Slovak culture, by establishing the cultural monthly Elán, and by successfully editing a Series of works by young Slovak authors.

Silberne Gedenkmünze im Wert von 200 slowakischen Kronen zum 100 Geburtstag von Ján Smrek

Ján Smrek (16.12.1898 – 8.12.1982) – Dichter, Übersetzer und Redakteur, zählt zu den bedeutenden Vertretern und Propagatoren der slowakischen Kultur. Er trug in die slowakische Poesie ein neues Lebensgefühl hinein, begründet auf der Freude am Leben, der Feier der Liebe, des gefühls- und sinnesbetonten Lebens, charakteristisch vor allem für die Gedichtbände Cválajúce dni (Gallopierende Tage), Božské uzly (Göttliche Knoten), Iba oči (Nur Augen) und für die reflexive Komposition Básnik a žena (Der Dichter und die Frau). Das Ende der 30er Jahre brachte eine Änderung, als die leichte Impressivität und Sorglosigkeit von dem ton der Trauer über die Leiden des Krieges abgelöst wurde: Hostina (Das Gastmahl), Studňa (Der Brunnen). In der 50er Jahren konnte Ján Smrek wegen seines inneren Widerstandes gegen das totalitäre Regime keine neue Poesie veröffentlichen, daher widmete er sich vor allem der‚ Übersetzung und dem Schaffen für Kinder. Nach einer langen Pause gab er die Bände Obraz světa (Das Bild der Welt), Struny (Saiten), Nerušte moje kruhy (Stört meine Kreise nicht und das Erinnerungsbuch), Poézia, moja láska (Poesie, meine Liebe) heraus. Den Protest gegen die Totalität drückte er in Gedichten aus die 1993 in dem Gedichtband Proti noci (Gegen die Nacht) erschienen. In der 30er Jahren erwarb er in Prag Verdienste um die Propagierung und Verbreitung der slowakischen Kultur durch die Gründung der Kulturmonatszeitschrift Elan die erfolgreiche Redigierung der Edition junger slowakischer Autoren