UPOZORNĚNÍ: Upozorňuje zákazníky že od 13.1.2018 není možno hradit transakce nákupu investičních kovů platební kartou z důvodu účinnosti zákona č.370/2017 Sb. o platebním styku. Děkujeme za pochopení.

Karel IV. a jeho manželky Au


Náhled - Karel IV. a jeho manželky Au

Sada 4 pamětních medailí
Autor: ak. soch Jiří Dostál
Rytec: Lubomír Lietava

průměr: 16 mm
hmotnost: 3.11 g
ryzost: 999,9/1000 Au
hrana: hladká
limit: 200 ks
emise: červen 2008




Karel IV. a jeho manželky

SPECIFIKACE

Sada 4 pamětních medailí
Autor ak. soch Jiří Dostál
Rytec Lubomír Lietava

průměr: 16 mm
hmotnost: 3.11 g
ryzost: 999,9/1000 Au
hrana: hladká
limit : 200 ks
emise: červen 2008





Další medaile:
- Karel IV. a jeho manželky - stříbro

Karel IV a Anna Svídnická

Blanka z Valois (1316 – 1. 8. 1348) – moravská markraběnka, česká a římskoněmecká královna, první manželka Karla IV.

Blanka z Valois, pokřtěná jako Markéta, byla dcerou francouzského hraběte Karla z Valois a jeho třetí ženy Mahaut ze Châtillonu. Za Karla ji rodiče provdali v roce 1323 v Paříži. Oba stejně staří, avšak nezletilí manželé vyrůstali odděleně. Žít spolu začali až poté, kdy Blanka v roce 1334 dorazila i s doprovodem do Prahy. Českou královnou se stala 2. září 1347. Rok na to Blanka po krátké nemoci zemřela. S Karlem IV. měla dvě dcery.

Anna Falcká (26. 9. 1329 – 2. 2. 1353) – česká a římskoněmecká královna, druhá manželka Karla IV.

Rodiči Anny byli falcký kurfiřt Rudolf II. a Anna Tyrolská z falcké větve rodu Wittelsbachů. S Karlem byla Anna oddána v roce 1349 v městě Bacharachu na řece Rýn. Český král tímto promyšleným skutkem naklonil na svou stranu politické protivníky: Witelsbachové totiž předtím podporovali Karlova konkurenta a římského vzdorokrále Günthera ze Schwarzburgu. Na celý jejich rod byla přitom uvalena klatba, a tak Karel u papeže vymohl její zrušení. Kromě vděčnosti bývalých nepřátel získal sňatkem i nárok na část falckého dědictví.

Královnou byla Anna Falcká korunována počátkem listopadu 1349 v rozestavěné katedrále svatého Víta. Začátkem následujícího roku se jí narodil syn Václav, který však v necelých dvou letech zemřel. O rok později pozemský svět opustila i sama Anna Falcká.

Anna Svídnická (1339 – 11. 7. 1362) – česká, německá a římská královna, římská císařovna. Třetí žena Karla IV.

Otcem Anny Svídnické byl vévoda Jindřich II. Svídnický, matkou uherská princezna Kateřina. Když byly Anně čtyři roky, otec zemřel a ona s matkou vyrůstala na budínském dvoře. Karel IV. si mladou Annu původně vyhlédl jako budoucí nevěstu pro svého syna Václava. Ten však v necelých dvou letech zemřel, a když o rok později skonala i jeho manželka Anna Falcká, rozhodl se s Annou Svídnickou oženit sám. Svatba se konala 27. května v Budíně, 28. července byla Anna korunována na českou královnu a 9. února 1354 se stala i královnou německou. Společně s Karlem IV. pak byla pátého dubna 1355 korunována v bazilice svatého Petra v Římě. Císařský pár se prvního potomka, dcery Alžběty, dočkal o tři roky později, vytoužený následník Václav přišel na svět v roce 1361. Následujícího roku mladá císařovna při dalším porodu zemřela a Karel IV. se stal opět vdovcem.

Alžběta Pomořanská (1346 nebo 1347 – 14. února 1393) – česká královna a římskoněmecká císařovna. Poslední žena krále Karla IV.

Otcem Alžběty byl pomořanský vévoda Bogislav V., její matka, také jménem Alžběta, byla dcerou polského krále Kazimíra III. Velikého. Se svou poslední manželkou se Karel IV. oženil 21. května 1363 v polském Krakově. Stejně jako předchozí sňatky, byl také tento z velké části pragmatickým tahem: císař jím narušil protilucemburskou opozici, do níž patřil i vévoda Bogislav. Českou královnou se Alžběta stala 18. června 1363 v Praze, korunu ji na hlavu usadil první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. Už tři dny předtím byl za následníka trůnu určen Karlův syn Václav IV. z předchozího manželství, což sebevědomá Alžběta nesla těžce. Za římskou císařovnu byla korunována papežem Urbanem V. prvního listopadu 1368 v Římě. Karlovi Alžběta porodila čtyři syny a dvě dcery, přičemž Anna se později stala anglickou královnou a Markéta se provdala za norimberského purkrabího Jana III. Hohenzollerna. Synové byli: pozdější císař Zikmund Lucemburský, Jan Zhořelecký, Karel a Jindřich. Alžběta zemřela v Hradci Králové, který byl věnným městem českých královen. Její ostatky jsou uloženy v královské hrobce v katedrále svatého Víta.

POZNÁMKA
Medaile není zobrazena ve skutečné velikosti. Kliknutím na obrázek se zvětší.
K medaili je dodáván certifikát potvrzující její parametry. 

Manželky krále
 a císaře Karla IV.



1. Markéta Blanka z Valois (1316–1.8.1348)
2. Anna Falcká (26.9.1329–2.2­.1353)
3. Anna Svídnická (1339–11.7.1362)
4. Eliška Pomořanská (1347–14.2.1393)


Žádný český panovník neměl tolik manželek jako otec vlasti, český král a římský císař Karel IV. Byl ženatý 4x a z jeho všech manželství vzešlo 12 dětí.

Poprvé ho oženili v 7 letech za francouzskou princeznu Markétu Blanku z Valois. Další tři ženy si vybíral sám z politických důvodů, po zralé úvaze.

 


Karel IV.
Společný rub medailí
 

 

 

Licní strany
medailí v provedení proof


Markéta Blanka z Valois
(1316–1.8.1348)
 


Anna Falcká
(26.9.1329–2.2­.1353)
 


Anna Svídnická
(1339–11.7.1362)
 


Eliška Pomořanská
(1347–14.2.1393)

 

DPH 21% v ceně

KATEGORIE
- České medaile ze zlata, stříbra, platiny > Sady medailí ČR

DOSTUPNOST
Dostupnost zboží: Centrála - dostupnost na prodejnách ?
kód: CRM133 IV. a jeho manželky Au - Vyprodáno.

KREDIT
Kredit pro věrnostní program ZLATÉ MINCE
kód: CRM133 nákupem získáte +100,00 ZM






24.1.2018: Nejlepší medailér na světě je čech. Dílo vynikajícího Otakara Duška, vám představujeme v novém oddílu LIMITOVANÝCH EDICÍ.

19.1.2018: ČNB připravuje emisi nové pamětní bankovky. Informace a možnost rezervace 100 Kč Pamětní bankova Alois Rašín. Jde o první pamětní bankovku ČNB vůbec.

18.1.2018: ČNB doplnila doplnila emisní plán roku 2019 o třetí bimetalovou minci 2000 Kč Zavedení československé koruny. Máte ji rezervovanou? Konec objednávkového období se blíží.

ČASOPIS MINCE A BANKOVKY
Jediný v Čechách a na Slovensku. Úryvky z publikovaných článků:

Karel IV. a jeho manzelky
Pravá nebo falešná? Tuto otázku si sběratelé mincí kladou po celá staletí.

Falza ke škodě sběratelů nejsou záležitostí posledních desetiletí, již renesanční numismatici se museli potýkat s podvodníky vyrábějícími „rarity“. Kdo byli první padělatelé, co je vedlo k výrobě falz a podařilo se jim obelstít tehdejší sběratele?

Říká se že, padělání mincí je staré jako mince samy a totéž platí také padělcích mincí ke škodě sběratelů. Mince byly sbírány již v antice a zájem o ně neopadl ani v ranném středověku. V Itálii 14. století pak s příchodem humanismu vypukla doslova sběratelská horečka. Humanisté a šlechta fascinovaní „nově objeveným“ Římem začali utrácet obrovské sumy za antické umění a věci denní potřeby. Mezi první známé sběratele mincí patřil i florentský básník a učenec Francesco Petrarca (1304–1378), který se na základě studia ikonografie a epigrafiky snažil spojit jemu předložené římské mince se zprávami antických autorů. Numismatika byla od počátku výsadou mocných a bohatých. Italské šlechtické rodiny jako Sforza v Miláně, Este ve Feraře a Medici ve Florencii rozmnožovaly své sbírky po mnoho generací. Inventář sbírky vyhotovený rok po smrti bankéře a politika Cosima de Medici (1389–1464) obsahoval 100 zlatých a 503 stříbrných antických mincí.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2016.



Karel IV. a jeho manzelky
Na sklonku leta 1619 sa na strane protestantského tábora zapojil do udalostí Tridsaťročnej vojny (1618–1648) sedmohradské knieža Gabriel Bethlen.

Svoje úsilie sústredil na ovládnutie územia dnešného Slovenska, kde chcel dobyť Bratislavu a významné banské mestá ako Kremnicu, Banskú Štiavnicu, či Banskú Bystricu. Vo svojich plánoch počítal aj s dobytím Viedne, ktorá bola hlavným mestom jeho úhlavného nepriateľa Ferdinanda II. (1619–1637).

Bethlen sa prvýkrát priblížil k banským mestám už v septembri 1619. Tie sa mu z obavy pred plienením, či zlým zaobchádzaním, rýchlo podriadili. Bethlena zaujímali obzvlášť banské mestá, pretože si uvedomoval ich obrovský význam. Nachádzali sa tu významné ložiská zlata, striebra a medi. Preto sa v októbri 1619 na stretnutí s predstaviteľmi banských miest v Kláštore pod Znievom Bethlen intenzívne zaujímal o výnosy z baní. Z banských miest zohrávala zvláštnu úlohu Kremnica, ktorá patrila medzi najväčších producentov mincí v Uhorsku. Tú sa snažil Bethlen využiť čo najviac, aby mal potrebné prostriedky na financovanie nákladnej vojny proti Habsburgovcom. Aj keď v Kremnici po jej ovládnutí v roku 1619 nerazil žiadne mince, v tomto čase mu mesto vyplatilo 500 dukátov. Kremnickým podkomorským grófom bol v uvedenom roku Ján Lienpacher, ktorý zastával úrad od 12. decembra 1618. Napriek tomu, že bol spočiatku cisárskym úradníkom, patril medzi obľúbených ľudí Gabriela Bethlena. Za svoje verné služby dostal dokonca od neho dva domy. Lienpacher patrí medzi veľmi zaujímavé postavy uhorských a českých dejín. Do šľachtického stavu vstúpil 2. júna 1607, kedy mu v Prahe udelil erbovú listinu cisár a kráľ Rudolf II.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2011

www.Zlate-Mince.cz - Investiční zlato. Zlaté mince. Zlaté slitky. Stříbrné mince. Limitované ražby a medaile Pražské mincovny, České mincovny a Mincovny Kremnica, mince ČNB a NBS. ©2003-2018 Zlaté mince - Numismatika