E-shop 80. výročí vzniku ČSR Ag

80. výročí vzniku ČSR Ag


Náhled Averzní strany - 80. výročí vzniku ČSR Ag Náhled Reverzní strany - 80. výročí vzniku ČSR Ag

Stříbrná pamětní medaile
Autor: Jaroslav Bejvl

průměr: 31 mm
hmotnost: 13 g
ryzost: 900/1000 Ag
hrana hladká
provedení proof
emise: 1998




Masaryk 1998 - 80. výročí vzniku ČSR

SPECIFIKACE

Stříbrná pamětní medaile
Autor Jaroslav Bejvl

průměr: 31 mm
hmotnost: 13 g
ryzost: 900/1000 Ag
hrana hladká
provedení proof
emise: 1998




Chcete vědět, co znamenají zkratky Proof | B.k. | Patina ?

VÍTE, ŽE: Nejširší nabídku zahraniční numismatiky v Čechách a na Slovensku najdete v Obecním domě v Praze? Nové mince z numizmatické produkce předních světových mincoven dovážíme pravidelně, bez prostředníků a jejich nákup u nás je proto levnější.



Tomáš Garrigue Masaryk (7. března 1850 – 14. září 1937) – zakladatel a první prezident Československé republiky, pedagog, filozof a politik. Označován bývá také jako prezident Osvoboditel.

Tomáš Garrigue Masaryk se narodil v Hodoníně na jižní Moravě. Jeho rodiče pracovali na statku židovského podnikatele Nathana Redlicha: matka jako kuchařka, otec byl kočí. Na přímluvu místního faráře rodiče talentovaného syna přihlásili na nižší reálnou školu v Hustopečích. Po jejím ukončení odešel Masaryk do Vídně, kde se měl vyučit strojním zámečníkem. Ze školy však utekl a nějaký čas potom pracoval jako kovářský učedník v Čejči, načež nastoupil do německého gymnázia v Brně.

Díky vynikajícímu prospěchu získal stipendium a navíc si přivydělával jako vychovatel v rodině policejního ředitele Antona Le Monniera. Příjem měl v té době natolik vysoký, že mohl na studiích podporovat i svého mladšího bratra Ludvíka. Kvůli odmítání povinné školní zpovědi, i dalším výhradám, se mladý Masaryk dostával do sporu s vedením školy. Po jednom z incidentů dokonce hrozilo jeho vyloučení ze všech rakouských vzdělávacích ústavů.

V té době byl Le Monnier naštěstí přeložen do Vídně a svého chráněnce vzal s sebou. Masaryk pak od listopadu 1869 začal studovat na Akademickém gymnáziu, v roce 1872 odmaturoval a zapsal se na vídeňskou filozofickou fakultu na obor filologie. Tam ho velmi ovlivnil vynikající německý profesor Franz Brentano, s nímž se Masaryk později spřátelil. V roce 1873 Le Monnier umírá, Masaryk ale nachází nové působiště a finanční zajištění u bankéře Rudolfa Schlesingera. Jeho syna Masaryk doprovázel na studijních cestách v Itálii, a pak v Německu. V Lipsku, kde si rozšiřoval vzdělání, poprvé potkal svoji budoucí ženu Charlottu Garrigue, dceru bohatého podnikatele z New Yorku. Dívka ho po všech stránkách zaujala a ještě před odjezdem z Německa se pár zasnoubil. Když z New Yorku došla zpráva, že se Charlotta zranila, vydal se Masaryk přes Atlantik a brzy si svou lásku vzal. Jako projev úcty ke své ženě, začal budoucí československý prezident užívat také jejího jména.

Manželé se nejprve usadili ve Vídni, kde se narodily jejich děti Alice a Herbert. V září 1878 Masaryk podal habilitační práci Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty, jejíž pozdější knižní vydání vyvolalo značný ohlas. Rodina se po celé vídeňské období potýkala s finančními problémy, takže když v roce 1882 přišla nabídka od profesora Jana Kvíčaly z pražské univerzity, Masaryk neváhal a přijal místo mimořádného profesora. Manželé se brzy zapojili do pražského společenského života a stali se váženými celebritami, navzdory jejich svobodomyslným a emancipovaným názorům, které v tehdejším konzervativním prostředí často vyvolávaly rozpaky. V roce 1886 se jim narodil další syn Jan, v roce 1890 pak dcera Eleanor, která však ještě téhož roku zemřela. O rok později přišla na svět nejmladší Olga.

Kromě přednášek na univerzitě se Masaryk věnoval také vědecké práci a redigoval časopis Atheneum, do něhož i přispíval.

V letech 1887 a 1888 pobýval Masaryk v Rusku, kde se setkal také se spisovatelem a filozofem Lvem Nikolajevičem Tolstojem. Z této cesty vzniklo dvousvazkové dílo Rusko a Evropa.

Bouři vyvolal Masaryk, když se postavil do čela odborníků zpochybňujících pravost Rukopisů královédvorského a zelenohorského. Přesto, že podal jasné argumenty, dokazující, že se jedná o falzifikáty, nemohla mu to část odborné i laické veřejnosti odpustit.

V následujících devadesátých letech vydal řadu spisů: v roce 1895 to byly Česká otázka, Naše nynější krize, Jan Hus a Karel Havlíček. Následovaly spisy Moderní člověk a náboženství (1896) a Otázka sociální (1898). Masaryk vždy prosazoval nezaujatý a pravdivý pohled na věc, i za cenu vlastního odsouzení. To dokázal také v případě takzvané hilsneriády. Židovský mladík Leopold Hilsner se tehdy měl dopustit rituální vraždy, což Masaryk odmítl jako neopodstatněnou pověru. Hysterie, která pak vypukla, zasáhla i Masarykovy studenty, kteří svého profesora označili za zrádce a dokonce proti němu demonstrovali.

Politickou kariéru zahájil T. G. Masaryk v řadách strany mladočechů, do níž vstoupil v roce 1890. S názory svých spolustraníků se však postupně začal rozcházet. V roce 1900 byla založena Česká strana lidová, která o šest let později přijala název Česká strana pokroková. Za ni byl v letech 1907 a 1911 zvolen poslancem ve volebním obvodu Rožnov, Vsetín, Valašské Klobouky, Bystřice pod Hostýnem, Bojkovice, Příbor, Kopřivnice, Nový Jičín, Štramberk, Zlín, Valašské Meziříčí, Krásno a Vizovice.

Až do první světové války působil jako jediný poslanec této strany. Po vypuknutí konfliktu Masaryk odjel do zahraničí a začal organizovat odboj vůči habsburské monarchii. Pobýval nejprve v Itálii, v Ženevě a následně přesídlil do Francie a pak do Anglie. Masaryk si uvědomoval důležitost československých legií vznikajících zejména v Rusku, kam se vydal je podpořit. Zasazoval se o volný nábor dobrovolníků, které ruské úřady povolily až po úspěšném nasazení československé brigády v bitvě u Zborova (2. července 1917). Vznikla tak dobře organizovaná armáda, která postupně dosáhla počtu až 40 tisíc mužů. Plánovaný přesun do Francie však přerušila bolševická říjnová revoluce. Masaryk proto zorganizoval náročný přesun sboru po Transsibiřské magistrále do přístavu Vladivostok a pak loďmi zpět do Evropy. T. G. Masaryk odjel do USA, kde společně s českými a slovenskými krajanskými a exilovými spolky prosadil vznik československého státu. Prezidentem republiky byl zvolen 14. listopadu 1918, sám se do vlasti vrátil až 20. prosince a následujícího dne byl v Praze triumfálně přivítán. Nejvyšším představitelem Československé republiky se Masaryk stal celkem čtyřikrát. Abdikoval 14. prosince 1935, za svého nástupce doporučil Edvarda Beneše. Tomáš Garrigue zemřel 14. září 1937 na zámku v Lánech.

POZNÁMKA
Medaile není zobrazena ve skutečné velikosti. Kliknutím na obrázek se zvětší.
K medaili je dodáván certifikát potvrzující její parametry. 

DPH 21% v ceně

KATEGORIE
- České medaile ze zlata, stříbra, platiny > Události

DOSTUPNOST
Dostupnost zboží: Centrála - dostupnost na prodejnách ?
kód: CRM375 výročí vzniku ČSR Ag - Vyprodáno.

KREDIT
Kredit pro věrnostní program ZLATÉ MINCE
kód: CRM375 nákupem získáte +6,00 ZM




HODNOCENÍ UŽIVATELŮ
4

Hodnotilo 15 sběratelů

Hlasovat mohou pouze
přihlášení uživatelé!





Pozor: Zlatý Štefánikův dukát můžete nyní získat v sadě s Ag odražkem cenově výhodněji! Množství dukátů v akci je však omezeno.

Sada stříbrných odražků. Za výhodnou cenu můžete získat Sadu svatováclavských dukátů ražených z ryzího stříbra! Množství dukátů v akci je však omezeno.

Další herecká role zlatých dukátů. Nový pořad České televize - Dovolená v éře páry, vám příblíží kouzlo a půvab doby průmyslové revoluce i to, jak se v éře páry razily mince ručně.

Jubiljení dukáty se razí exkluzivně s ročníkem 2018. Český lev, Moravská orlice, Slezská orlice a Slovenský dvojkříž jsou připomínkou 100 let od založení Československa.



ČASOPIS MINCE A BANKOVKY
Jediný v Čechách a na Slovensku. Úryvky z publikovaných článků:

Platidla zajateckých táborů za 1. sv. války na území Československa
Platidla zajateckých táborů z období první světové války se řadí spíše na okraj sběratelského zájmu.

Ve srovnání se zahraničím se u nás na toto téma vydává i naprosté minimum publikací. Od uveřejnění zatím jediného domácího katalogu1 od Bohumila Vlčka uplynulo již 20 let a s výjimkou několika málo monografií, především regionálního charakteru, se s tématem zajateckých táborů na našem území prakticky nesetkáme.

Podobně jako tomu je u nouzových platidel, se i v případě táborových poukázek ponejvíce setkáváme s platidly papírovými a kovovými. K velkému rozšíření táborových poukázek došlo především ve dvacátém století, ovšem jejich použití lze vysledovat už mnohem dříve. Známé jsou především poukázky z období sedmileté války (1756–1763), kdy jich poblíž Drážďan používali Rakušané v táboře pruských zajatců. Táborové poukázky se dále emitovaly v období Napoleonských válek, během americké války za nezávislost, v burské válce a mnoha dalších konfliktech. K jejich značnému rozšíření došlo ale až s vypuknutím první světové války. Například v Německu se odhaduje na 400 zajateckých táborů využívajících táborové poukázky a ve Francii i více než 1000.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.



ROMAN SHAMILYAN Mistři české numizmatiky
Realizace první ražené medaile se Roman Shamilyan dočkal už v osmnácti letech.

Ve svých dvaceti pak zvítězil v soutěži o minci České národní banky. Rychlé úspěchy talentovanému mladíkovi s arménsko-ukrajinskými kořeny však rozhodně do hlavy nestouply. Roman je vybaven silnou sebereflexí, chutí se zdokonalovat, zároveň je z něj však cítit pokora. A to nejen k umění, které v něm objevil jeho otec a které považuje za dar, ale i k životu samotnému. S manželkou a synem žije v Jablonci nad Nisou, kde v letošním roce ukončí studium na tamní Vyšší odborné škole.

Loni se vám povedl husarský kousek. Vyhrál jste soutěž na minci ČNB, což je obdivuhodné i vzhledem k vašemu věku. Doufal jste v takový úspěch?
Přiznám se, že ne. Dělal jsem totiž ještě jednu minci společně se svým učitelem a většinu svých nadějí jsem vkládal právě do ní. Tuhle vítěznou jsem vlastně za prioritní nepovažoval. Zajímavé je, jak jsem se o vítězství dozvěděl. S kolegou Hanušem jsme se byli podívat v muzeu pošty a tam potkali pána z České mincovny a zeptali jsme se ho, jestli už zná výsledky soutěže. Říkal, že první místo získal někdo z naší školy. No a já jsem stál vedle něj a ptal se na jméno, on mě tehdy neznal, ale medaili nějak popsal a já jsem s nadšením vyhrkl: „Tak to bude moje!“ No, byl jsem velice překvapený a hned radostně volal domů.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.

www.Zlate-Mince.cz - Investiční zlato. Zlaté investiční mince. Zlaté investiční slitky. Stříbrné mince. Limitované ražby a medaile Pražské mincovny, České mincovny a Mincovny Kremnica, mince ČNB a NBS. ©2003-2018 Zlaté mince - Numismatika