700. výročí vymření Přemyslovců po meči Václavem III

Pamětní stříbrná mince v hodnotě 200 Kč 
Autor Vojtěch Dostál Dis

- Další informace k této minci naleznete zde

700. výročí vymření Přemyslovců po meči

Dne 26. července vydává Česká národní banka do oběhu pamětní stříbrnou dvousetkorunu k 700. výročí vymření Přemyslovců po meči. Dvousetkoruna je ražena ze slitiny obsahující 900 dílů stříbra a 100 dílů mědi a vydává se ve dvojím provedení, v běžném a špičkovém (proof), které se liší povrchovou úpravou a provedením hrany. U mincí špičkové kvality je pole mince vysoce leštěné a reliéf je matován, hrana je hladká s vlysem "ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA * Ag 0.900 * 13 g *". Mince běžné kvality mají hranu vroubkovanou. Průměr mince je 31 mm, hmotnost 13 g a síla je 2,3 mm. Obdobně jako u každé ražby mincí jsou i u těchto mincí povoleny odchylky v průměru 0,1 mm a v síle 0,15 mm. V hmotnosti je povolena odchylka nahoru 0,26 g a v obsahu stříbra odchylka nahoru 1 %.

Na lícní straně dvousetkoruny je opis "ČESKÁ REPUBLIKA", ve středu mince je svatováclavská přilbice, pod ní meč jako symbol vymření Přemyslovců po meči, svatováclavská plamenná orlice a označení nominální hodnoty se zkratkou peněžní jednotky. Na rubu dvousetkoruny je portrét Václava III., opis "VYMŘENÍ PŘEMYSLOVCŮ PO MEČI" a data "1306" a "2006". Autorem návrhu dvousetkoruny je pan Vojtěch Dostál, Dis, jeho autorská značka, obrácené písmeno D, je umístěna na spodním pravém okraji mince.

Ke každé minci se zdarma přikládá tzv. katalogová karta pohlednicového formátu, zhotovená na polokartónu bronzové barvy. Mince je vyobrazena stříbrně s plastickým reliéfem, technikou tzv. suché pečeti. Text je dvojjazyčný v češtině a angličtině. Karta pro obě provedení mince je společná.

VYMŘENÍ PŘEMYSLOVCŮ PO MEČI

Rod Přemyslovců, , který odvozoval své jméno od bájného Přemysla Oráče, vládl v Čechách se dvěma krátkými přestávkami (přelom 80. a 90. let 9. století; počátek 11. století) téměř 450 let. Na knížecím, později královském trůnu se vystřídalo celkem 33 přemyslovských panovníků. Prvním historicky doloženým panovníkem byl Bořivoj I., který usedl na knížecí stolec okolo roku 868. Moc Přemyslovců se tehdy opírala o střední Čechy, kde na konci 9. století vytvořili dobře organizované rodinné dominium, odkud různými formami uplatňovali nadvládu nad ostatními osídlenými oblastmi Čech. Pro další vývoj přemyslovských Čech měla zásadní význam úcta k zavražděnému Bořivojovu vnukovi knížeti Václavovi, prvnímu českému světci, která se stala základem politické ideologie českého státu.

Za vlády Václavova bratra Boleslava I. a jeho syna Boleslava II. bylo postupně sjednoceno území Čech a uvedeno pod přímou vládu Přemyslovců; čeští panovníci rozšířili na krátkou dobu svou moc do Míšeňska, Slezska, Krakovska, na Moravu a snad až na Červenou Rus a západní Slovensko. Za knížete Oldřicha (okolo 1019) byla k Čechám znovu připojena Morava.

V průběhu 11. a 12. století se český stát především v důsledku sporů mezi Přemyslovci dostával do užší závislosti na římsko německém panovníkovi. Za služby prokázané Jindřichovi IV. v boji proti papeži a říšským knížatům byl Vratislav II. v r. 1085 odměněn královským titulem (korunovace v Praze 1086). Podobně v roce 1158 získal královský titul Vladislav II. za příslib pomoci Fridrichu Barbarossovi při obléhání Milána.

Pravděpodobně již v té době používal český panovník na svém štítě znak orlice (poprvé je doložen 1180). Někdy na počátku 13. století byla vytlačována novým znakem, lvicí. Ta se asi na počátku vlády Přemysla Otakara II. změnila ve lva s rozštěpeným ocasem.

Skutečný rozkvět českého státu nastal za posledních Přemyslovců. Obratnou politikou dosáhl Přemysl Otakar I. uznání dědičného královského titulu ze strany říše i papeže (korunovace 1198, 1203) a dalších výsad pro české panovníky a český stát. Všechna privilegia v roce 1212 stvrdil a rozšířil římsko německý král, pozdější císař Fridrich II. Zlatou bulou sicilskou. Současně byly upraveny i vnitřní záležitosti českých zemí: v Čechách byla zavedena primogenitura, tj. nástupnictví nejstaršího syna, na místo staršího stařešinského práva, podle něhož měl vládnout nejstarší žijící Přemyslovec, což bylo častou příčinou bojů o trůn; uskutečnila se reforma mince, zavedly hospodářské změny (trojpolní systém, dědičný pronájem pozemků, počátky měst). V důsledku hospodářské prosperity nastal i kulturní rozvoj českých zemí. Přemyslův nástupce Václav I. (korunován za otcova života 1228) pokračoval v nastoupené politice. Za jeho vlády vznikala nová města, byla postavena řada hradů, kolonizace neosídlených oblastí se dostávala do své vrcholné fáze. Přemyslovci nastoupili expanzi do sousedních zemí. Václavův syn Přemysl Otakar II. získal rakouské země, ucházel se i o římskou korunu a angažoval se v říšské politice. Konflikty se šlechtou a válka s římským králem Rudolfem I. vedly ke ztrátě získaných území a přivodily jeho pád na Moravském poli (1278). Za následující regentské vlády Oty V. Braniborského nastala v Čechách anarchie, země byla drancována domácí šlechtou i cizími vojsky, situace vedla až k hladomoru (1282). Václav II. se ve vnitřní politice zaměřil na úpravu hospodářských a kulturních poměrů, dosáhl konsolidace českého státu, upevnění správy, provedl mincovní reformu (ražba kvalitního pražského groše zahájená v r. 1300), současně pokračoval ve velmocenské politice. V roce 1300 se stal polským králem, 1301 získal pro syna Václava (III.) uherskou korunu (korunován jako Ladislav V.). Tato politika vyvolala nepřátelství ze strany říše i papeže. Římský král Albrecht Habsburský vyhlásil na Přemyslovce říšskou klatbu a zahájil válečné tažení proti Václavovi II. Když se situace začala obracet ve prospěch Přemyslovců, Václav II. v roce 1305 zemřel.

Svému synovi Václavovi III. (nar. 6. října 1289) odkázal vedle závratných dluhů dvě královské koruny, českou a polskou (v Uhrách Václav III. abdikoval již r. 1304). Šestnáctiletý panovník dával údajně přednost zábavám a hýření před politickými povinnostmi. Nicméně se podařilo politikům, kteří zatím dokončili jednání zahájená Václavem II. (smír s Albrechtem, definitivní rezignace na Uhry), přimět ho k odpovědnému jednání a zaměřit se alespoň na udržení Polska, kde narůstal odpor proti Přemyslovcům a docházelo k nepokojům. Vojenské tažení proti Polsku skončilo však v Olomouci 4. srpna 1306, kdy byl mladý král zavražděn najatým vrahem - jak uvádí Zbraslavská kronika "tento král, ozdoba vlasti, jediná útěcha národu zůstavená, světlo a kořen Čech, proklán smrtelnými ranami zahynul a zhasl." S Václavem III. vymřel český panovnický rod po meči, což natrvalo změnilo další osud českých zemí.

Prameny :
ČNB, sekce peněžní a platebního styku
Prof. PhDr. Marie Bláhová, DrSC., Filosofická fakulta University Karlovy v Praze


 

 

www.Zlate-Mince.cz - Investiční zlato. Zlaté mince. Zlaté slitky. Stříbrné mince. Limitované ražby a medaile Pražské mincovny, České mincovny a Mincovny Kremnica, mince ČNB a NBS. ©2003-2017 Zlaté mince - Numismatika