r. 2007 50. výročí vypuštění první umělé družice Země

Pamětní stříbrná mince v hodnotě 200 Kč 
Sádrový model: Luboš Charvát

- Další informace k této minci naleznete zde

Česká národní banka vydává do oběhu pamětní stříbrnou dvousetkorunu k 50. výročí vypuštění první umělé družice Země. Dvousetkoruna je ražena ze slitiny obsahující 900 dílů stříbra a 100 dílů mědi a vydává se ve dvojím provedení, v běžném a špičkovém (proof), které se liší povrchovou úpravou a provedením hrany. U mincí špičkové kvality je pole mince vysoce leštěné a reliéf je matován, hrana je hladká s vlysem „ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA * Ag 0.900 * 13 g *“. Mince běžné kvality mají hranu vroubkovanou. Průměr mince je 31 mm, hmotnost 13 g a síla je 2,2 mm. Stejně jako u každé ražby mincí jsou i u těchto mincí povoleny odchylky v průměru 0,1 mm a v síle 0,15 mm. V hmotnosti je povolena odchylka nahoru 0,26 g a v obsahu stříbra odchylka nahoru 1%.

Na lícní straně dvousetkoruny je na pozadí mapy světa dráha obletů první umělé družice Země. Při levém, horním a pravém okraji dvousetkoruny je v negativním reliéfu ztvárněn název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“. Označení nominální hodnoty se zkratkou peněžní jednotky „200 Kč“ je při spodním okraji dvousetkoruny. Značka České mincovny je umístěna při horním okraji dvousetkoruny, mezi prvním a druhým slovem názvu státu. Na rubu dvousetkoruny je sluneční soustava s oběžnými drahami planet a v jejím popředí je první umělá družice Země. Při celém obvodu dvousetkoruny je opis „VYPUŠTĚNÍ PRVNÍ UMĚLÉ DRUŽICE ZEMĚ“. Při spodním okraji dvousetkoruny jsou data „1957 – 2007“, která částečně zasahují do portrétu. Autorem návrhu dvousetkoruny je Luboš Charvát, jehož iniciály, stylizované propojená písmena „LCH“, jsou umístěny mezi letopočty a opisem.


Vypuštění první umělé družice Země

Nejdůležitější oblastí kosmonautiky je raketová technika, protože jedině díky raketám je možno proniknout do kosmického prostoru. Na území bývalého Sovětského svazu se této oblasti začali systematicky věnovat již od roku 1921, kdy zahájila svou činnost výzkumná laboratoř, později nazvaná Laboratoř dynamiky plynů. Vývoj v oblasti raketové techniky dosáhl na počátku padesátých let takové výše, že mezikontinentální rakety byly schopné vynést na oběžnou dráhu kolem Země také umělou družici. Když roku 1955 začala příprava Mezinárodního geofyzikálního roku, Akademie věd USA i SSSR současně oznámily, že se chystají vypustit umělé družice. Mezinárodní geofyzikální rok začal v červnu 1957 a pro USA skončil nezdarem – jejich projekt družice Vanguard byl odložen a nezdarem skončily i pokusy s raketami Thor a Atlas. Zato sovětský projekt byl úspěšný. Nejprve byla sestrojena první mezikontinentální raketa R-7, která byla vypuštěna 3. srpna 1957. Poté tým konstruktéra Sergeje Pavloviče Koroljova vytvořil první umělou družici Země, která byla dne 4. října 1957 ve 22 hodin 28 minut moskevského času vypuštěna z kosmodromu Bajkonur.

Sputnik 1 tvořila hermetická schránka kulového tvaru s vnějším průměrem 58 cm, vážil 83,6 kilogramu. Před vypuštěním na oběžnou dráhu byl naplněn dusíkem v plynném stavu. Cirkulace dusíku v kouli umožňovala udržovat nezbytnou teplotu a tím chránila přístroje uvnitř před kolísáním teploty při průletu nad ozářenými a zacloněnými oblastmi Země. Schránka byla vyrobena z hliníkové slitiny a tvořily ji dvě polokoule. Okraj každé polokoule byl zakončen stykovým prstencem. Družice byla vybavena zdrojem elektrické energie, vysílací aparaturou, ventilátorem a difuzorem systému tepelné regulace, čidly teploty a tlaku. Vysílací aparatura byla tvořena dvěma vysílači. Anténní systém tvořily čtyři pruty o délce 2,4 a 2,9 metrů. Cílem vypuštění družice bylo zajistit informace o samotném startu a následném vynesení družice na oběžnou dráhu.

Po oddělení družice od nosné rakety začaly pracovat vysílače a na posledním stupni rakety se rozevřel koutový odrážeč, který pomáhal sledovat pohyb rakety. Sputnik 1 setrval na dráze kolem Země 92 dnů a za tu dobu vykonal zhruba 1400 oběhů kolem naší planety o celkové délce 60 miliónů kilometrů. V důsledku tření o atmosféru se doba oběhu družice na počátku letu zmenšovala o 1,8 s za 24 hodin. Družice se pohybovala se na dráze se sklonem k rovníku 65, 129° a její perigeum (nejbližší bod od dráhy Země) bylo ve výši 227 km a její apogeum (nejvzdálenější bod od dráhy Země) leželo ve výši 950 km. Dne 25. října 1957 přestala družice vysílat signály; 4. ledna 1958 vstoupila do hustých vrstev atmosféry, kde zanikla.

Vypuštění první umělé družice Země bylo jen prvním krokem k dobývání vesmíru. Již 3. listopadu 1957 byl vypuštěn Sputnik 2, na jehož palubě cestovala fenka Lajka, v lednu 1958 americký Explorer 1 a během následujících několika let byla vypouštěna téměř každý měsíc nová družice.




Prameny textu:
Milan Codr – Cesta ke hvězdám, Naše vojsko Praha, 1962
Marcel Grün – Kosmonautika – současnost a budoucnost, Horizont Praha, 1983
Tomáš Přibyl -  Rudé hvězdy ve vesmíru, Paráda 1997