400 let úmrtí Rabí Jehuda Löw

 

Pamětní stříbrná mince v hodnotě 200 Kč 
Autor MgA. Josef Šafařík

- Další informace k této minci naleznete zde

 

Dnem 17. června 2009 vydává Česká národní banka do oběhu pamětní stříbrnou dvousetkorunu ke 400. výročí úmrtí významného židovského učence rabiho Jehudy Löwa ben Becalel. Dvousetkoruna je ražena ze slitiny obsahující 900 dílů stříbra a 100 dílů mědi a vydává se ve dvojím provedení, v běžném a špičkovém (proof), které se liší povrchovou úpravou a provedením hrany. U mincí špičkové kvality je pole mince vysoce leštěné a reliéf je matován, hrana je hladká s vlysem „ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA * Ag 0.900 * 13 g *“. Mince běžné kvality mají hranu vroubkovanou. Průměr mince je 31 mm, hmotnost 13 g a síla je 2,35 mm. Stejně jako u každé ražby mincí jsou i u těchto mincí povoleny odchylky v průměru 0,1 mm a v síle 0,15 mm. V hmotnosti je povolena odchylka nahoru 0,26 g a v obsahu stříbra odchylka nahoru 1%.

Na líci dvousetkoruny je kompozice čtyř šesticípých Davidových hvězd různých velikostí, na nichž jsou vypsány letopočty připomínající pogromy vůči židovskému obyvatelstvu v českých zemích. Při levém, spodním a pravém okraji dvousetkoruny je název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“. Jednotlivá písmena ve slově „ČESKÁ“ jsou různě vysoká. Označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky „200 Kč“ se nachází na pravém okraji největší Davidovy hvězdy. Značka České mincovny je umístěna mezi slovem „REPUBLIKA“ v názvu státu a pravým okrajem největší Davidovy hvězdy. Na rubové straně dvousetkoruny je obrys postavy Golema. Mezi obrysem postavy Golema a obvodem dvousetkoruny jsou hebrejské texty pocházející z knihy Talmud, , které jsou jako umělecký záměr autora otočené. Obrácení textu zde vyjadřuje pohled nazpět dějinami a historií židovské komunity v českých zemích. Uprostřed postavy Golema je nápis „RABI JEHUDA LÖW BEN BECALEL“ a letopočty „1609 – 2009“. Autorem dvousetkoruny je MgA. Josef Šafařík. Jeho iniciály, které jsou tvořeny velkým písmenem „J“, do, kterého je vloženo menší písmeno „Š“, jsou umístěny vpravo od písmene „Ö“ ve slově „LÖW“.

Ke každé minci se zdarma přikládá tzv. katalogová karta pohlednicového formátu, zhotovená na polokartónu krémové barvy. Mince je vyobrazena stříbrně s plastickým reliéfem, technikou tzv. suché pečeti. Text je dvojjazyčný v češtině a angličtině. Karta pro obě provedení mince je společná.

 

Rabi Jehuda Löw ben Becalel
(patrně 1525 – 1609)


Jehuda Löw ben Becalel, známý také pod akronymem Maharal (Morenu Ha-Rav Liva, náš velký učitel rabbi Liva), se narodil okolo roku 1525, patrně v německém Wormsu. Podle některých teorií mohla být jeho rodištěm Poznaň, kde působil jako rabín Löwův strýc. Narodil se do vlivné rabínské rodiny a i jeho bratři byli renomovaní učenci. Roku 1553 se Jehuda Löw stal vrchním moravským rabínem v Mikulově, kde působil až do roku 1574, kdy odešel do Prahy. Během svého působení v Praze založil talmudistickou
školu (tzv. Klausovou), kterou od roku 1582 po 10 let spravoval. Dále se zde věnoval činnosti Chevry kadiši (pohřebního bratrstva), a založil spolek Mišnajot – Chevrot pro studium Mišny. Kromě působení jako rabín se Jehuda Löw zajímal o přírodní vědy, zvláště pak o astronomii a astrologii. Je možné, že se stýkal s dvorním astronomem císaře Rudolfa II. Tychonem de Brahe. Existuje i záznam o jeho schůzce se samotným císařem, která se uskutečnila 16. února 1592, ale její obsah zůstal na přání císaře utajen.

Legenda říká, že císař rabiho Löwa požádal, aby mu zjevil starozákonní mudrce Abraháma, Izáka, Jákoba a jeho syny. Někteří badatelé se domnívají, že předmětem schůzky mohl být jejich společný zájem o alchymii. Během let 1592 – 1597 byl Jehuda Löw vrchním rabínem v Poznani a od roku 1597 až do své smrti působil jako vrchní zemský rabín v Království českém. Jehuda Löw sepsal nejméně patnáct spisů, z toho devět knih, tři kázání a pamětní řeči. Publikovat začal až v pozdním věku, patrně v šedesáti a možná až v sedmdesáti letech. Jeho první velkou knihou byla „Gevurot ha-Šem“ (Mocné činy Boží), která vyšla roku 1581 v Krakově. Jejími typickými rysy, stejně jako v dalších dílech, je styl, metoda a zaujetí pro téma. Kniha měla být druhým dílem rozsáhlého cyklu, který měl spojovat geometrii, mystiku, liturgii a filosofii, avšak dílo zůstalo torzem. Kromě knihy „Gevurot ha–Šem“ vyšly už jen
knihy „Sefer tiferet Jisrael“ (Kniha o ozdobě Izraele) a „Sefer necach Jisrael“ (Kniha o věčnosti Izraele). Z dalších děl lze jmenovat „Netivot olam“ (Stezky světa) či „Beer hagola“ (Studna exilu), která je některými považována za nejvýznamnější dílo Jehudy Löwa a
nedávno vyšla v českém překladu. Kromě činnosti literární se zabýval se též systémem a způsobem vzdělávání. Obdobně jako jeho mladší současník Jan Amos Komenský – oproti memorování zdůrazňoval potřebu pochopení látky uzpůsobené věku a možnostem žáka.

S postavou rabiho Löwa je spojena řada legend, z nichž nejznámější je legenda o Golemovi. Golemem židovská mystika rozumí oživenou sochu. Slovo samotné znamená v hebrejštině neúplnost, nedokonalost. Socha proto neměla vlastní vůli, pouze plnila příkazy
svého pána. K jejímu oživení sloužil šém – pergamen, na němž byla napsána magická slova. Pražského Golema údajně stvořil rabi Löw, aby ochránil židovské ghetto proti útokům křesťanů. Golem sloužil, uklízel a obstarával všechny těžké domácí práce. Nikdy neměl žízeň ani hlad a nepotřeboval odpočívat. Vždy v pátek v podvečer, na počátku šábesu, rabi Löw vyňal šém z Golemových úst a ten se opět stal jen hromadou hlíny. Jednoho dne však rabi Löw zapomněl šém vyndat a Golem začal ohrožovat své okolí. Rabi Löw již začal v synagoze odříkávat žalm, kterým se zahajuje šábes, když přiběhli lidé ze sousedství a začali vykřikovat
co se stalo. Rabi Löw vyběhl ze synagogy domů a podařilo se mu vyndat šém a Golema znehybnit. Poté se vrátil do synagogy a doříkal žalm, kterým zasvětil šábes. Po této události už Golema nikdy neoživil a podle legendy jej pohřbil na půdě Staronové synagogy. Zvyk přerušit modlitbu, který mohl vzniknout povoláním rabiho, aby šel uklidnit Golema, se traduje dodnes. Ve Staronové synagoze se vždy v pátek zpívá 92. žalm dvakrát. Pověst o Golemovi se objevila nedlouho po smrti rabiho Löwa, avšak s jeho jménem
byla spojena patrně až v 19. století, kdy tiskem vyšla v židovských pověstech „Sipurim“. V české literatuře se postava rabiho Löwa a jeho Golema objevuje například ve „Starých pověstech českých“ od Aloise Jiráska či ve hře Jaroslava Vrchlického „Rabínská moudrost“. V celosvětovém měřítku je nejznámější román pražského německého autora Gustava Meyrinka „Golem“ z roku 1915.
Kromě literárního zpracování se postava rabiho Löwa a jeho Golema hojně vyskytuje i ve filmu a výtvarném umění. Prvním filmovým zpracováním legendy o Golemovi byl film „Golem“, který v roce 1915 natočil Paul Wegener a na jehož scénáři se podílel i Gustav
Meyrink. Paul Wegener se k postavě Golema vrátil ještě dvěma dalšími filmy natočenými v letech 1917 a 1920. Stejnému tématu se věnoval například i francouzský film Juliena Duviviera z roku 1936. Českému publiku je nejbližší film Martina Friče „Císařův pekař a
pekařův císař“ z roku 1951, kde se postava Golema také objevuje. Ve výtvarném umění je známý obraz Mikuláše Alše ze Starých pověstí českých. Monumentální socha rabiho Löwa od Ladislava Šalouna z roku 1910 se nachází nedaleko Staroměstského náměstí v Praze.

Pramen: Tomáš Pěkný, Historie židů v Čechách a na Moravě, Praha 2001

www.Zlate-Mince.cz - Investiční zlato. Zlaté mince. Zlaté slitky. Stříbrné mince. Limitované ražby a medaile Pražské mincovny, České mincovny a Mincovny Kremnica, mince ČNB a NBS. ©2003-2017 Zlaté mince - Numismatika