r.2003 Motiv Baroko - zámek v Buchlovicích

 

Pamětní zlatá mince 2000 Kč z cyklu Deset století architektury
autor Jakub Vlček

- Další informace o této minci

 






Česká národní banka vydává dne 24. září 2003 do oběhu šestou zlatou 2000 Kč minci z cyklu Deset století architektury - Baroko - zámek Buchlovice. Mince se vydává ve dvojím provedení ražby, které se liší povrchovou úpravou a hranou. Klasické běžné provedení má stejný lesk mincovního pole i reliéfu a vroubkovanou hranu. Mince ve zvláštním špičkovém provedení (tzv. proof) pro náročné sběratele má mincovní pole leštěné do vysokého lesku a reliéf je matován. Hrana mince ve zvláštním provedení je hladká. Mince v běžném i proofovém provedení jsou raženy ze zlata o ryzosti 999.9. Hmotnost mincí je 6,22 g, průměr je 20 mm a síla 1,55 mm. Obdobně jako u každé ražby mincí jsou i u těchto mincí povoleny odchylky v průměru 0,1 mm a v síle 0,15 mm. V hmotnosti je povolena odchylka nahoru 0,062 g a v obsahu zlata odchylka nahoru 0,01 %.

Na lícní straně mince ražené podle návrhu studenta Akademie výtvarných umění Jakuba Vlčka jsou v horní části mince stylizovaná heraldická zvířata ze státního znaku České republiky. Uprostřed, umístěný poněkud výše, je český lev, vlevo slezská a vpravo moravská orlice. Pod heraldickými zvířaty je název státu "ČESKÁ REPUBLIKA" a pod ním název celého cyklu zlatých mincí "DESET STOLETÍ ARCHITEKTURY". Ve spodní části mince je vyobrazen horní zámek v Buchlovicích a pod ním je označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky "2000 Kč". Všechny texty jsou psány kurzívou a počáteční písmena všech slov jsou velká. Při pravém spodním okraji mince je umístěna značka Bižuterie České Mincovny a.s., která minci razila. Na rubové straně mince je vyobrazen dolní zámek v Buchlovicích, nad ním je nápis "BAROKO", pod ním "ZÁMEK BUCHLOVICE". Při spodním okraji mince uprostřed je letopočet označující ročník ražby "2003". Rovněž texty rubové strany jsou psány kurzívou s velkými počátečními písmeny všech slov. Autorská značka autora výtvarného návrhu je při pravém spodním okraji mince.

Ke každé minci se zdarma přikládá tzv. katalogová karta pohlednicového formátu, zhotovená na polokartónu červené barvy. Mince je vyobrazena zlatě s plastickým reliéfem, technikou tzv. suché pečeti. Text je dvojjazyčný v češtině a angličtině. Karta pro obě provedení mince je společná.

BAROKO - ZÁMEK BUCHLOVICE

Historie zámku Buchlovice začíná na přelomu 17. a 18. století. Jeho stavbu poněkud obestírá tajemství a lidové pověsti. Je jisté, že zámek nechal postavit Jan Dětřich z Petřvaldu. Jedna z pověstí praví, že důvodem byla nespokojenost Petřvaldovy manželky Anežky Eleonory z Colonna-Felsu s buchlovickým hradem, kde jí byla zima, a toužila žít v sídle, které by jí připomínalo rodnou Itálii. Ve skutečnosti ovšem pocházela z Tyrol, byť měla italské předky. Podle jiné pověsti bylo na stavbu zámku použito materiálu z rozbořeného kostela, v němž pán z Petřvaldu hledal poklad, samozřejmě neúspěšně.

Architekt skutečně použil jako vzoru pro stavbu italskou barokní vilu - zámeček. Zámek má dvě samostatné půlkruhové budovy oddělené dvorem. Vlastním sídlem je tzv. dolní zámek s reprezentačními, obytnými a hostinskými místnostmi. Horní zámek zvaný později Flora byl původně určen pro hospodářské účely. Dolní zámek byl postaven dříve, stavba horního byla dokončena v r. 1738. Kdo je hlavním stavitelem buchlovického zámku, se vlastně neví. Autorství bývá nejčastěji přisuzováno italskému architektovi Domenicu Martinellimu, starší prameny uvádějí Carlo Fontanu i několik dalších významných barokních stavitelů. Jemná štuková výzdoba je dílem Baltazara Fontany. Dnešní podoba zámku pochází z 20. let dvacátého století, kdy architekt Dominik Feye adaptoval konírny horního zámku na byty a provedl ještě několik dalších úprav, které však plně respektují původní ráz stavby a nijak jej nenarušují.

Buchlovický zámek je ojedinělou památkou italského baroka nejen u nás, ale v celé střední Evropě především jako celek zahrnující všechny výtvarné obory: architekturu, malířství, sochařství i umělecká řemesla. Nedílnou součástí zámeckého komplexu je rozsáhlý park v italském stylu, který byl později upraven zčásti ve francouzském a zčásti v anglickém slohu.

BAROKO 

Svou podstatou je barok sloh monumentální, se všemi vlastnostmi vhodnými k vyjádření absolutistické moci státu, církve a reprezentace feudální šlechty. Vychází z renesance a od počátku se rozvíjí dvěma směry. První pracuje dále s tvaroslovím přejímaným přes renesanci z antiky v duchu klasicizujícím, druhý směr lze označit za dynamizující, pohybový, radikálně deformující a přehodnocující architektonické články, s nimiž právě tak svobodně a netradičně zachází i při seskupení a skladbě, zvaný proto také radikální. 

Především v tomto dynamizujícím směru a jeho radikální části vládne neklid, porušení klasické řádovosti se projevuje ve tvarech a vazbách jakoby neustále vyrovnávajících vnitřní napětí. Nejen články, ale i stěny se prohýbají a vlní, půdorys se složitě konstruuje z křivek, elips, tvarů konvexních (vypuklých) a konklávních (vydutých) a představa o skladbě prostoru se znejasňuje. 

Prostory se stupňují a prostupují, kupolí i oken se využívá k rafinovanému přivádění světla do chrámových prostorů s výpočtem na přímo divadelní účin. Tomu záměrně napomáhají rozsáhlé fresky, které iluzivně rozšiřují prostor, otvírají pohledy do oblačného nebo, do neexistujících vysokých kupolí a na sloupové architektury s postavami světců a jejich současníků či nebešťanů. Nechybějí ani příklady, kdy pro zvýšení efektu z malované scény vystupují do prostoru trojrozměrné štukové nohy a ruce osob, část berly apod. Dojem ještě podtrhuje zlato, štuk a pestrobarevné - růžové, zelenavé, nahnědlé - i šedé umělé mramory, zvané také ne zcela přesně štuko lustro (stucco lustro), prozrazující se zvlněným povrchem, souvislostí ploch bez spár a tím, že nejsou tak chladné jako přírodní kámen. 

Baroku vůbec jde mnohdy především o vnější dojem, a proto i dřevěné oltářní architektury a kazatelny dostávají nátěry jako by byly z barevných mramorů, podobně se na stěny malují pilastry a dokonce celé iluzivní oltáře. Rovněž řada kleneb je ve skutečnosti nepravých, bedněných z prken a navenek pokrytých omítkou, štukem a malbami. 

Pro barok je však charakteristický i neobyčejně vyvinutý cit urbanistický. S výjimkou prvních staveb raného baroka se objekty začleňují do daného prostředí vhodnou úpravou okolí, vytvářejí pohledové dominanty v dlouhých průhledech a panoramatech, a byla-li až dosud závazná orientace kostelů ve směru západovýchodním, neváhá barok otočit kostel o 90 i 180 stupňů - tedy kněžištěm k západu - jestliže potřebuje využít průčelí pro průhled nebo prostor náměstí. Z týchž důvodů se někdy hlavní průčelí přesunuje na bok lodi (Praha, staroměstský kostel sv. Mikuláše, Mnichovo Hradiště, kaple sv. Anny). V Bechyni a Soběslavi, kde se gotické farní kostely obracejí do náměstí presbyteriem, vsazuje barok nad závěr alespoň zprohýbaný štít, aby vyvolal dojem průčelí. 

Charakteristická pro barokní tvorbu je také osovost. Aby se dosáhlo souměrnosti, dává se stejný vzhled protilehlým stavbám s určením naprosto odlišným, stavějí se brány, které nikam nevedou, při vjezdech dvojí postranní dvířka, z nichž jedna jsou od počátku zazděná atd. V interiérech, ať chrámových, nebo v sálech paláců a zámků, kde jsou skutečná okna jen po jedné straně, se na protější stěně malují a někdy imitují tabulkami ze zrcadel. Podobně i všechna slepá okna na fasádě se vyznačovala malbou (což dnes, po několikeré výměně skutečných oken, slouží jako pramen poznání, jak byla členěna ve dřevě i prosklení původní barokní okna). 

Barok také jedinečným způsobem zhodnocuje a ztvárňuje krajinu (do níž vkládá dlouhé aleje), terén, ať již rovinu (zámecké parky), nebo svahy (terasy, schodiště, altánky), právě tak zachází s vodou (jezírka, fontány, kaskády v parcích), a to vše pojímá do velkoryse řešených a umělecky nenapodobitelných kompozic. 

Našim městům, přes vnější renesanční detail stále ve hmotě i skladbě gotickým, dává barok nový význam zmalebňující ráz a ze slohu zprvu cizího tvarem i měřítkem se stává slohem, dotvářejícím zdejší prostředí v duchu domácího smyslového cítění. 

Ze stavebních materiálů poslouží jako relativní datovací pomůcka cihly, které jsou oproti nynějším a tím spíše gotickým cihlám nápadně ploché (výška 5cm).

 

Prameny :
ČNB, sekce peněžní a platebního styku

Další odkazy : 
- Deset století architektury

 

 

www.Zlate-Mince.cz - Investiční zlato. Zlaté mince. Zlaté slitky. Stříbrné mince. Limitované ražby a medaile Pražské mincovny, České mincovny a Mincovny Kremnica, mince ČNB a NBS. ©2003-2017 Zlaté mince - Numismatika