UPOZORNĚNÍ: ÚPRAVA PROVOZNÍ DOBY Z DŮVODU DOVOLENÝCH V OBDOBÍ OD 11.6.-13.7.2018 V PRODEJNĚ ZLATÉ MINCE – NUMISMATIKA V OBECNÍM DOMĚ: PO-PÁ 8:00-16:00

1945 - 1953 Sada 8mi stříbrných mincí


Náhled Averzní strany - 1945 - 1953 Sada 8mi stříbrných mincí Náhled Reverzní strany - 1945 - 1953 Sada 8mi stříbrných mincí

Tato sada obsahuje celkem 8 mincí:

1947 50 Kčs Třetí výročí Slovenského národního povstání
1948 100 Kčs Šestisté výročí založení Univerzity Karlovy
1948 50 Kčs Třetí výročí pražského povstání
1948 100 Kčs Třicáté výročí vzniku Československé republiky
1949 100 Kčs Sedmisté výročí vydání jihlavského horního práva
1949 50 Kčs Sedmdesáté výročí narození Josefa Vysarijonoviče Stalina
1949 100 Kčs Sedmdesáté výročí narození Josefa Vysarijonoviče Stalina
1951 100 Kčs Třicáté výročí vzniku KSČ




r. 1949 Sedmdesáté výročí narození Josefa Visarijonoviče Stalina

SPECIFIKACE

Pamětní stříbrná mince v hodnotě 50 Kčs
autor Otakar Španiel

průměr: 28 mm
hmotnost: 10 g
ryzost: 500/1000 Ag
hrana: hladká
rok 1949 - 1 000 000 ks
pouze v sadě mincí





Josif Vissarionovič Stalin (21. 12. 1878 – 5. 3. 1953) – sovětský diktátor gruzínského původu. Je považován za jednoho z nejkrutějších vládců moderních světových dějin.

Stalin se narodil ve městě Gori jako Josif Džugašvili. Jeho psychický vývoj zřejmě poznamenal otec, který byl násilnické povahy a v opilosti často syna i svou ženu bil. Údajně pak zemřel při jedné z hospodských bitek. To měl mladý Džugašvili teprve jedenáct let. Matka, která byla pravoslavného vyznání, si přála, aby se syn stal knězem. Nastoupil proto do pravoslavného semináře, který ho však neuspokojoval. Zajímal se spíše o marxismus a církevními autoritami opovrhoval. Už za studií se připojil k radikální gruzínské organizaci Mesame Dasi a po předčasném ukončení semináře se stal profesionálním revolucionářem.

Džugašvili byl znám také pod přezdívkou Koba, kterou přijal podle legendárního gruzínského rebela bojujícího za svobodu země.
Od zimy 1900 ho stíhala carská policie. V policejním hlášení z roku 1902 byl uváděn jako vůdce radikální organizace z Batumi, kterou však v důsledku své brutality a despotismu rozštěpil. Ve stejném roce byl zatčen a odeslán do vyhnanství na Sibiř, odkud ovšem v lednu 1904 uprchnul a střídavě žil v Baku a Tbilisi. Konflikty s carskou policií ovšem pokračovaly nadále. V té době už pracoval pro Leninovu bolševickou stranu, která vznikla rozštěpením ruské sociální demokracie. Často pomocí vydírání a jiných mafiánských metod zajišťoval finance do stranické pokladny.

V roce 1912 se Džugašvili stal členem ústředního výboru strany na sjezdu, který Lenin svolal do Prahy. Zároveň jako šéfredaktor převzal stranický list Pravda a začal vystupovat pod krycím jménem Stalin (to mělo evokovat jeho tvrdost, stal totiž rusky znamená ocel).

O dva roky později byl Stalin opět zatčen a poslán do vyhnanství na Sibiř, odkud se vrátil až po abdikaci cara Mikuláše III. v roce 1917. V květnu už byl členem byra, nejužšího vedení strany řízené Leninem. V době jeho krátkého pobytu v ilegalitě Stalin byro sám vedl. V říjnu 1917 bolševici obsadili Zimní palác v Petrohradě a chopili se moci. Stalin se stal komisařem pro národnostní problematiku, po vypuknutí občanské války ale odjel do Caricynu (později Stalingrad, dnešní Volgograd), který měl bránit a zároveň zajišťovat přísuny obilí pro centrální Rusko. Již tehdy přitom prosazoval vůči obyvatelstvu, hlavně zemědělcům, kruté metody, kvůli kterým se častou bouřili i jeho spolustraníci. Své odpůrce však Stalin postupně likvidoval a v Caricynu si zbudoval neomezenou moc. Tam se také oženil.

Do konfliktů se Stalin kvůli své surovosti dostával i s velitelem Rudé armády Trockým, který si na něho stěžoval u Lenina. Ten mu vyhověl a Stalina odvolal nejprve na Sibiř a poté do Petrohradu. Na obou místech se ale despotický revolucionář choval stejně nevybíravě a odpůrce bez milosti masakroval.

Stalin je považován za hlavního viníka prohrané války s Polskem (1919 - 1921). Kromě nesmyslných konfliktů s Trockým, oslabil Tuchačevského severní armádu stojící už před Varšavou tím, že jí v rozhodujícím okamžiku odebral elitní jezdectvo. Stalin sám velel jižnímu křídlu útočícímu na Lvov a chtěl město dobýt dříve, než Tuchačevský obsadí Varšavu.

Polský maršál Piłsudski však prudkou ofenzívou Tuchačevského rozdrtil a potom porazil i vojsko vedené Stalinem.
V roce 1922 se Stalin stal generálním tajemníkem strany a pomocí intrik upevňoval svoji vzrůstající moc. Do rozporu se dostal i s Leninem, který před ním spolustraníky varoval a doporučoval ho odvolat, bylo však už pozdě. Lenin zakrátko zemřel a Stalin začal systematicky likvidovat všechny mu nepohodlné členy vedení, mezi nimiž byli často i jeho spolubojovníci. Brzy ze země vypudil také Lva Trockého, kterého později v mexickém exilu nechal zabít.

Teror vyvrcholil po XVII. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu, na němž delegáti vyjádřili podporu Stalinovu konkurentovi Sergeji Kirovovi, který prosazoval umírněnou politiku. Stalin nechal Kirova tajně zavraždit a atentát pak využil jako záminku k nebývalým čistkám. Po vykonstruovaných procesech bylo popraveno množství komunistických funkcionářů, velitelů Rudé armády, do lágrů putovaly statisíce nevinných lidí.

23. května uzavřel Sovětský svaz s Německem smlouvu o neútočení. Když pak Hitler 22. června 1941 takzvaný pakt Ribbentrop – Molotov porušil a vpadl do Sovětského svazu, nebyla Rudá armáda, zdecimovaná čistkami velení, schopna německé agresi efektivně čelit.

Přesto Stalin dokázal díky stoprocentnímu ovládnutí sdělovacích prostředků upevňovat svůj kult a v očích obyčejných Rusů a příslušníků dalších národů Sovětského svazu se stával nedotknutelnou a uctívanou ikonou, kterou si ztotožňovali s porážkou nacistů. Svoji tvrdost demonstroval, když se dozvěděl, že nacisté zajali jeho syna Jakova. Odmítl ho vyměnit za německé zajaté důstojníky.

Po válce Stalin rozpoutal další násilí, při němž docházelo ke stěhování celých národů podezřelých z kolaborace s Němci. Obětí poslední čistky měli být lékaři, které chorobně podezíravý Stalin na začátku roku 1953 obvinil z přípravy atentátu vůči jeho osobě. Popravám a vykonstruovaným procesům ale 5. března 1953zabránila Stalinova smrt.

POZNÁMKA
Mince není zobrazena ve skutečné velikosti. Kliknutím na obrázek se zvětší.
K minci nebyl vydáván certifikát.

DPH 21% v ceně

KATEGORIE
- Československo > Stříbrné mince

DOSTUPNOST
Dostupnost zboží: Centrála - dostupnost na prodejnách ?
kód: KCSS02 - 1953 Sada 8mi stříbrných mincí - Vyprodáno.

KREDIT
Kredit pro věrnostní program ZLATÉ MINCE
kód: KCSS02 nákupem získáte +0,00 ZM






Nechejte svůj mobil sledovat naše stránky Může vám sám hlásit všechny novinky. Adresa +ZlateMinceNumismatikaPraha v síti Google+ vám přinese novinky přímo na obrazovku vašeho telefonu. Stáhněte si aplikaci Google+ do vašeho mobilu.

Znáte dílo Otakara Duška? Nejlepší medailér na světě je čech. Dílo vynikajícího Otakara Duška, vám představujeme v novém oddílu LIMITOVANÝCH EDICÍ.

Pamětní bankovky ČNB. ČNB připravuje emisi nové pamětní bankovky. Informace a možnost rezervace 100 Kč Pamětní bankova Alois Rašín. Jde o první pamětní bankovku ČNB vůbec.

ČNB doplnila emisní plán roku 2019 o třetí bimetalovou minci 2000 Kč Zavedení československé koruny. Máte ji rezervovanou? Konec objednávkového období se blíží.



ČASOPIS MINCE A BANKOVKY
Jediný v Čechách a na Slovensku. Úryvky z publikovaných článků:

Korunovace Přemysla Otakara I. Zlatá bula sicilská na pamětní medaili
Pamětní medaile upomínající na vládce Českého království jsou mezi tuzemskými sběrateli velmi oblíbené. Oprávněný zájem však budí i v zahraničí.

Naposledy se o tom přesvědčili zástupci Pražské mincovny, kteří na letošní světové výstavě v Singapuru vystavili i medaili Korunovace Přemysla Otakara I. – Zlatá bula sicilská.

Medaili věnovanou památce českého krále Přemysla Otakara I. razí Pražská mincovna ve zlatém i stříbrném provedení. Samozřejmostí jsou kovy nejvyšší ryzosti. „Autorem předlohy je akademický sochař a medailér Zbyněk Fojtů, který je podepsán i pod další zdařilé návrhy ze série Korunovace českých králů,“ upřesnil předseda představenstva Pražské mincovny Pavel Trtík. Stejně jako další medaile s typickou značkou lví stopy, ani tento titul nemohl chybět na světových výstavách v Berlíně a v Singapuru, kde letos mincovna otevřela svůj stánek
„S potěšením jsme konstatovali, že se můžeme poměřovat i s tou nejvyspělejší světovou produkcí a s dobrým vědomím tak v zahraničí šířit tradici české medailérské školy. Ohlas odborné veřejnosti byl pro nás opravdu povzbuzující,“ poznamenal Pavel Trtík.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012



POKLADY Z VRAKŮ (1) Španělské zlato
Od objevení Nového světa do počátku 19. století získalo Španělsko ze svých amerických kolonií bilióny dolarů ve zlatě a stříbře.

Produkce nově zakládaných mincoven se nakládala v přístavech v Panamě, Kolumbii, Ekvádoru, Mexiku a Peru a ozbrojené flotily ji transportovaly do Španělska. Na dlouhé a nebezpečné cestě potkal mnoho galeon tragický osud. Podle odhadů třetina španělských lodí s pokladem nikdy nedorazila domů. Hurikán se stal osudným i jednomu z nejznámějších vraků, galeoně Nuestra Señora de Atocha.

Španělské koloniální mincovnictví
Po staletí byly španělské stříbrné mince proslulé po celém světě svou konzistentní hmotností a ryzostí. Roku 1537 Karel I. zavedl přesné standardy pro zlaté a stříbrné mince. Hmotnost osmireálu byla stanovena na 27,47 gramů a ryzost na 0,9305 a během dalších 250 let se mince změnila jen o 4,4 %. Další předností španělského oběživa byla jeho početnost. Kromě samotného Španělska byly mince raženy i v amerických koloniích. První španělská mincovna v Novém světě byla otevřena roku 1535 v Mexico City.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2017.

www.Zlate-Mince.cz - Investiční zlato. Zlaté mince. Zlaté slitky. Stříbrné mince. Limitované ražby a medaile Pražské mincovny, České mincovny a Mincovny Kremnica, mince ČNB a NBS. ©2003-2018 Zlaté mince - Numismatika