- Stavy českých pamětních mincí po demonetizaci 2004

Janko Kráľ (24. dubna 1822 - 23. května 1876) – slovenský básník, národní buditel. Příslušník hnutí štúrovců.

Janko Kráľ se narodil v rodině řezníka a hostinského v Liptovském Mikuláši, kde také získal základní vzdělání. Po absolvování gymnázia v Gemeru, lyceí v Kežmarku a v Levoči, odešel v roce 1842 do Prešpurku (Bratislavy). Na tamním evangelickém lyceu se připojil k obrozenecké skupině soustředěné kolem Ľudovíta Štúra a začal aktivně působit v Ústavu řeči a literatury československé. Zároveň započal publikovat první básně v rodném jazyce. Na protest proti sesazení Štúra z funkce profesora však už za dva roky školu i město opustil. Nějaký čas působil jako praktikant v advokátní kanceláři Augustina Boleslava Vrahovského v Pešti a pak cestoval po celých Uhrách.

V bouřlivém roce 1848 se vrátil na Slovensko. Jako zapálený revolucionář vyzýval Slováky k povstání proti uherské nadvládě. Po potyčkách, které se svými přáteli v několika obcích podnítil, byl uvězněn, ale už v lednu následujícího roku ho úřady propustily. Po dalším konfliktu s tehdejším režimem a krátkém věznění, odejel na Moravu, kde se formovaly dobrovolnické jednotky pro vpád na Slovensko. V hodnosti kapitána se na straně císaře podílel na potlačení uherského povstání. Za to mu pak až do roku 1867 bylo umožněno pracovat ve státních službách. Po propuštění složil státní zkoušku a nechal se zaměstnat v advokátní kanceláři.

V roce 1876 se nakazil tyfem, kterému ve Zlatých Moravcích zakrátko podlehl. Janko Kráľ byl jedním z prvních básníků, který začal používat spisovnou Štúrovu slovenštinu. Svým dílem se řadí k významným autorům evropského romantismu.