E-shop Velcí skladatelé.





VELCÍ SKLADATELÉ
( 1 produktů v prodeji.)
Jak se dělá mincovna (13) Oběžné mince nejvyšších nominálů
Není mi známo, proč ČNB při koncipování nové měnové strategie zvolila systém, ve kterém se pro dva nominály používaly mince i bankovky.

Jednalo se o hodnoty 20 Kč a 50 Kč. Zřejmě zde svoji roli sehrála potřeba rychle získat značné množství oběživa a ověřit si vhodnost použitých materiálů s ohledem na jejich životnost v oběhu. Mincovna v této praxi shledávala svoji budoucí příležitost, neboť doufala, že mince nominálů 10, 20 a 50 Kč se v oběhu rychle uplatní a zásoby v trezorech ČNB se budou postupně ztenčovat. Tyto informace ČNB pečlivě tajila, neboť si nechtěla připustit myšlenku, že by se mýlila při odhadech chování lidí a jejich reakcí na nové české peníze. Hlavní otázkou bylo, jak dlouho se mince a bankovky stejného nominálu udrží v oběhu, respektive se vrátí do trezorů ČNB.

Mincovna měla již v roce 1994 jistotu, že začne s ražbou mince 10 Kč, v počtu 20 mil. kusů. Jednalo se o naprosto odlišný materiál, jak od haléřových hliníkových mincí, tak mincí korunových z materiálu ocel s niklovou galvanizací.
Materiál pro minci 10 Kč ČNB zvolila ocel, na kterou je za studena naválcován tenký plátek mědi. Vznikne tak plech sendvičového provedení, kde po obou stranách je patrná světle červená barva mědi a uprostřed se leskne proužek oceli. Mnohokrát jsme ve Schwerte u firmy Deutsche Nickel přímo u válcovacích stolic sledovali, s jakou přesností se nejdříve tvoří ocelový plech a následně se na jeho povrch z obou stran naválcuje slabá vrstva mědi. Jednalo se o unikátní technologii, na kterou byli technici ve výrobě právem pyšní.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2014.



Jakou barvu má zlato ?
Ryzí zlato má hřejivou, bohatě žlutou barvu.

V slitinách s jinými kovy však může nabývat celé řady odstínů od bílé, přes žlutou až po červenou barvu. Zvláštními postupy však může získat i nečekanou modrou, černou nebo růžovou barvu.

Podobně jako malíř míchá žlutou a modrou barvu aby získal zelenou, lze smícháním různých kovů změnit barvu zlatého šperku. Přidáním mědi získává barva zlata červené tóny, stříbro a některé další kovy ji mění k bílé. Tím se ale snižuje ryzost zlata a mění se i jeho fyzikální vlastnosti.

Červené zlato – červený odstín se získává přidáním mědi. Čím vyšší je obsah mědi, tím nižší je tvrdost slitiny, což někdy bývá na závadu pevnosti zlatnického výrobku.

Zelené zlato – slitina zlata se stříbrem nebo s kadmiem. Odstín zelené je ovlivňován množstvím stříbra ve slitině.

Modré zlato – slitina zlata s ocelí, obyčejně v poměru 18:6. Zvláště v Evropě byl tento odstín zlata oblíben v 19. století, kdy do módy přišly ocelové šperky. Tumbagu – slitina zlata a mědi v poměru 4:1. Vyniká nízkou tavitelností a větší tvrdostí než jiné slitiny zlata a má matný lesk bronzu.

Purpurové zlato – tak se nazývá slitina zlata a hliníku obyčejně v poměru 18:6. Jeho barvu nelze označit jako čistě purpurovou, spíše se podobá bronzu se švestkově modrým nádechem. S purpurovým zlatem se veřejnost seznámila poprvé v roce 1937.

Bílé zlato – je slitina zlata s kovy, které ho intenzivně odbarvují, takže slitina nabývá čistě bílé barvy, je naprosto stálá na vzduchu a dá se vyleštit do vysokého lesku. Nejintenzivněji odbarvuje zlato nikl a paládium. Zřídka se přidává do slitin bílého zlata rhodium, měď a zinek. Bělozlaté slitiny jsou známy od počátku 20. století, nenašly však zpočátku ve zlatnictví oblibu, díky své tvrdosti byly spíše používány v hodinářském průmyslu jako slitiny ložiskové a pružinové. Dalším výzkumem byly získány slitiny vhodné i pro klenotnictví, zvláště jako náhražka platiny k výrobě klenotů. Bílé zlato se rozezná od platiny lučavkou královskou, která na zkušebním kameni vryp bílého zlata okamžitě rozpustí.

Ze světa kovových známek (17) Materiály účelových známek (2)
Tento díl se tak trošku vymyká názvu seriálu. K výrobě účelových známek byly totiž užívané i nekovové materiály.

Již v první polovině 19. století se vyráběly někdy i svépomocí známky z lepenky nebo kartonu, často kruhové a podobné tak mincím, kterých se do současnosti vzhledem malé trvanlivost papíru dochoval pravděpodobně pouhý zlomek.

Byly to známky užívané především v zemědělství, kde potvrzovaly odvedenou práci v časovém nebo úkolovém pojetí. Staršími jsou známky robotní, později vznikaly z tuhého papíru i známky chmelové. Příkladem podomácku zhotovené papírové chmelovky je známka Cyrila Vitnera z obce Hředle na Rakovnicku (obr. 1). Kartónová peněžní známka či nouzovka, kterou vydal J. Wetzler ze Žatce, byla vytištěna v odborném závodě (obr. 2). Vedle různých druhů kartonu a tuhého papíru se užíval i prešpán - chemicky tvrzená lepenka. Na tento odolnější materiál šlo nejen tisknout, ale i do něj razit (obr. 3).

Přechodem mezi známkami kovovými a papírovými jsou ražby na kovem plátované lepence. Byly ražené jako kovové známky a sloužily vesměs k reklamním účelům. Typickým zástupcem této kategorie je známka Exportního pivovaru a. s. Velké Březno, jejíž materiál je lepenka plátovaná měděnou vrstvou (obr. 4). Podobného provedení jsou známky pařížských veřejných domů. Zde ražba nevěstince U hezkých holek (krásných slepic) v ulici Blondel 32 v Paříži (obr. 5), který proslavil spisovatel Henry Miller.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.



Ze světa kovových známek (10) Signatury na účelových známkách
Jen nepatrný podíl kovových účelových známek z našeho území tvoří ražby opatřené signaturou buď svého výrobce, nebo tvůrce návrhu razidel.

Výrobní původ většiny našich účelových známek lze tak pouze odhadovat podle jejich fabriky.

Nejstarší české značené známky produkoval závod Carl Höfer Sohne Prag, činný do roku 1855. Na známkách užíval značky H, C. H., C: H:, C: HOEFER, C. HÖFER PRAG, C H & S, C. H. S. AP., C. H. & S. AP., na medailích byly i další kombinace iniciál (obr. 1–2).

Výrobcem, který relativně často značil účelové známky, byl pražský závod I. B. Pichl, který od roku 1885 působil jako ražebna pod honosným názvem Rytecko-mechanická továrna I. B. Pichl v Praze. Na ražbách této firmy najdeme nejčastěji prosté PICHL, méně časté je J B PICHL, PICHLPRAHA či PICHL – PRAGA (obr. 3–4). Další značka přiřčená této ražebně, přes sebe položené litery IB, se později ukázala být značkou německé ražebny Beyenbach Wiesbaden1. Značky wiesbadenské firmy jsou známé z několika známek a medailí z německé jazykové oblasti severozápadních Čech, zde na známce Schlosserova hostince v Krupce na Teplicku (obr. 5).

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2012

www.Zlate-Mince.cz - Investiční zlato. Zlaté investiční mince. Zlaté investiční slitky. Stříbrné mince. Limitované ražby a medaile Pražské mincovny, České mincovny a Mincovny Kremnica, mince ČNB a NBS. ©2003-2018 Zlaté mince - Numismatika