Mince Rudolfa II. v Uhorsku
Po nástupe Habsburgovcov na trón sa začala nová etapa v mincovníctve Uhorska. Do popredia sa
dostali podobne ako v mnohých iných krajinách Európy nové typy mincí – toliare, podľa ktorých sa pomenovalo celé jedno obdobie mincovníctva.
Rudolf II. po svojom nástupe na uhorský trón v roku 1576 nadviazal na razbu mincí svojich predchodcov. V Uhorsku sa počas jeho vlády produkovali takmer všetky druhy strieborných a zlatých mincí.
Dukáty
Medzi významné nominály patrili zlaté mince nazývané dukáty. Ikonograficky nadviazali na razby predchádzajúcich panovníkov. Na ich averze sa nachádza Madona s dieťaťom a na reverze je umiestnená stojaca postava svätého Ladislava (obr. 1). K zásadným zmenám v ikonografii dukátov došlo až v roku 1598, kedy sa v opise vypustilo meno sv. Ladislava (S LADISLAVS REX) a nahradilo sa menom panovníka. Svätého Ladislava potom pripomínala okrem postavy už len skratka S-L (SANCTUS LADISLAUS) alebo L-S, ktorá bola umiestnená po stranách stojaceho svätca. Je zaujímavé, že k tejto zmene došlo len v sedmohradských mincovniach Baia Mare (Nagybánya, Neustadt) a v Kluži (Kolozsvár, Klausenburg, Cluj-Napoca). Cieľom uvedenej reformy bolo vytlačenie obrazu sv. Ladislava ako jedného z najdôležitejších uhorských svätcov z mincovníctva. Takéto zmeny dokladajú habsburské snahy o unifikáciu mincovníctva vo všetkých krajinách patriacich pod ich nadvládu. Najďalej táto reforma zašla v Klužskej mincovni, kde sa v roku 1598 a v rokoch 1604–1605 razili mince výlučne podľa rakúskych vzorov. Radikálne zmeny sa ale nepodarilo doviesť do praxe všade. Svedčí o tom fakt, že v najvýznamnejšej uhorskej mincovni v Kremnici pokračovala razba dukátov naďalej v nezmenenej podobe. K malej zmene tu došlo len okolo roku 1604, kedy na averze pribudli dve ruže po oboch stranách Madony s dieťaťom. Razba dukátov v Uhorsku čo do počtu ročne vyrazených exemplárov nevykazovala stabilitu. Napriek tomu, že presný počet vyprodukovaných mincí máme zdokumentovaný len v niektorých rokoch vlády Rudolfa II., môžeme usúdiť, že ročná produkcia kolísala od 36 000 do 109 000 dukátov. Kolísajúcu tendenciu výroby môžeme badať aj pri ostatných nomináloch.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012
ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (29) Známky mlýnů
Mletí obilí doprovází lidstvo po několik tisíciletí.
Od drcení obilí na plochém kameni malým ručním kamenným drtidlem v neolitu vývoj dospěl k současným moderním plně mechanizovaným a automatizovaným mlýnům.
Ačkoliv má mlynárenství v Čechách dlouhou a starou tradici1, nejsou u nás zatím doloženy historické mlýnské známky, jaké jsou známé kupříkladu z Německa2 či Slezska3. Kovové známky, které se u nás v některých mlýnech užívaly, nemají zpravidla spojitost se samotnou mlýnskou výrobou. Dokládají však jiné podnikatelské aktivity a zemědělskou výrobu některých mlýnů. Jedním z hledisek při členění mlýnů jsou zdroje hnací energie. Nejstarším byl mlýn tažný, jehož pohonem byla síla zvířat, později se využívala energie větru a vody, od minulého století přišly na řadu pára a spalovací či elektrické motory. V českých zemích převládaly vodní mlýny, které se zejména v XIX. století rozšířily do značného množství. Ottův slovník naučný4 uvádí koncem roku 1890 v Čechách 6882 mlýnů, 2503 na Moravě a 650 ve Slezsku. K tomu ještě 573 mlýnů provozovaných „po továrensku“, celkem tedy 10 608 mlýnů. Mlýny byly tehdy na každém vodním toku, počínaje lučními potůčky. Řada jich zanikla, když se na přelomu století začala vozit laciná mouka z Uher umletá v parních velkomlýnech. Na snižování počtu malých vodních mlýnů, často odkázaných na rozmary počasí, měla dopad i domácí konkurence. S mlýny s válcovými stolicemi (americký mlýn, válcový mlýn, automatický mlýn, strojní mlýn, umělý či umělecký mlýn, jak se nazývaly) se nemohly měřit. Přesto je ještě v období první Československé republiky uváděn5 poměrně velký počet mlýnů, v sezóně 1923/1924 bylo v činnosti 10 221, v letech 1933/1934 pak 9220 mlýnů.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
