Ze světa kovových známek (10) Signatury na účelových známkách
Jen nepatrný podíl kovových účelových známek z našeho území tvoří ražby opatřené
signaturou buď svého výrobce, nebo tvůrce návrhu razidel.
Výrobní původ většiny našich
účelových známek lze tak pouze odhadovat podle jejich fabriky.
Nejstarší české značené známky produkoval závod Carl Höfer Sohne Prag, činný do roku 1855. Na známkách užíval značky H, C. H., C: H:, C: HOEFER, C. HÖFER PRAG, C H & S, C. H. S. AP., C. H. & S. AP., na medailích byly i další kombinace iniciál (obr. 1–2).
Výrobcem, který relativně často značil účelové známky, byl pražský závod I. B. Pichl, který od roku 1885 působil jako ražebna pod honosným názvem Rytecko-mechanická továrna I. B. Pichl v Praze. Na ražbách této firmy najdeme nejčastěji prosté PICHL, méně časté je J B PICHL, PICHLPRAHA či PICHL – PRAGA (obr. 3–4). Další značka přiřčená této ražebně, přes sebe položené litery IB, se později ukázala být značkou německé ražebny Beyenbach Wiesbaden1. Značky wiesbadenské firmy jsou známé z několika známek a medailí z německé jazykové oblasti severozápadních Čech, zde na známce Schlosserova hostince v Krupce na Teplicku (obr. 5).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2012
Heraldika na mincícha medailích (7)
Baroko – dynamické, komplikované, reprezentativní
Pozdně renesanční erby jsou proti předchozím složitější, jak svým heraldickým scénářem, tak výtvarnou formou. Nový sloh, baroko, měl ale ještě prohloubit a dovršit vývoj v tomto směru. Na sdělnost heraldiky tedy čekala zatěžkávací zkouška. Zároveň se stupňovala expresivita barokních erbů, jak v plasticitě, tak v liniích.
Na rozlehlém staveništi paláce, kterému padla za oběť řada malostranských domů, se v létě roku 1624 radili dva muži. Zedníci a políři je opatrně obcházeli. Dobře věděli, že jednomu z nich, Albrechtu z Valdštejna, není radno zkřížit cestu. Ten se ale zcela věnoval svému společníkovi, což byl f lorentský architekt Giovanni Battista Pieroni. Vévoda se k němu choval s neobv yklým respektem, nikoli však bez důvodu. Ital mu přinášel stavební novinky ze své vlasti a Valdštejn toužil, aby jeho sídlo bylo působivé po všech stránkách. Dnes už víme, že jejich spolupráce byla plodná. Sala terrena v palácové zahradě je toho dokladem a Valdštejnský palác je jednou ze staveb stojících na samém počátku barokního slohu v naší zemi.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2015.
