Korunovace Přemysla Otakara I. Zlatá bula sicilská na pamětní medaili
Pamětní medaile upomínající na vládce Českého království jsou mezi tuzemskými
sběrateli velmi oblíbené. Oprávněný zájem však budí i v zahraničí.
Naposledy se
o tom přesvědčili zástupci Pražské mincovny, kteří na letošní světové výstavě
v Singapuru vystavili i medaili Korunovace Přemysla Otakara I. – Zlatá bula sicilská.
Medaili věnovanou památce českého krále Přemysla Otakara I. razí Pražská mincovna ve zlatém i stříbrném provedení. Samozřejmostí jsou kovy nejvyšší ryzosti. „Autorem předlohy je akademický sochař a medailér Zbyněk Fojtů, který je podepsán i pod další zdařilé návrhy ze série Korunovace českých králů,“ upřesnil předseda představenstva Pražské mincovny Pavel Trtík. Stejně jako další medaile s typickou značkou lví stopy, ani tento titul nemohl chybět na světových výstavách v Berlíně a v Singapuru, kde letos mincovna otevřela svůj stánek
„S potěšením jsme konstatovali, že se můžeme poměřovat i s tou nejvyspělejší světovou produkcí a s dobrým vědomím tak v zahraničí šířit tradici české medailérské školy. Ohlas odborné veřejnosti byl pro nás opravdu povzbuzující,“ poznamenal Pavel Trtík.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012
120 let korunové mince Jakou korunou se u nás platilo
Na letošní rok připadá zajímavé numismatické jubileum. Uplyne totiž přesně sto dvacet let, od doby, kdy se naší měnovou jednotkou poprvé stala koruna.
S různými přívlastky (koruna česká, československá) platili touto jednotkou občané českého území od roku 1892. Vzhledem k situaci v eurozóně to vypadá, že se v nejbližší době nic moc nezmění. Jak dlouho ale bude platit koruna dál, to říct neumíme, ale můžeme se ohlédnout za její historií.
Pokud chceme historii koruny zmapovat pečlivě, musíme jít ještě dál, před rok 1892, kdy došlo k významné měnové reformě. Císař František Josef I. sáhnul k měnové reformě naposledy v roce 1857. Zlatníková měna byla zaběhlá a zdánlivě všem vyhovovala. Jenže koncem sedmdesátých let se ukázal jeden vážný problém. Protože rakouská měna byla založena na krytí oběživa stříbrem, projevil se ve státní ekonomice jeden závažný problém. A tím byl měnící se poměr ceny zlata vůči stříbru. Ze stříbrných zlatníků, které sloužívaly jako kurantní platidla plně kryjící svou nominální hodnotu cenou obsaženého stříbra, se de facto staly kreditní mince. A tak se stalo, že zlatník ražený v roce 1892 (který měl teoreticky mít hodnotu 100 krejcarů) obsahoval v přepočtu na výkupní cenu drahého kovu pouze 63, 33 krejcaru. Svou nominální hodnotu kryly pouze zlaté mince tohoto systému. Stát potřeboval, kvůli zahraničnímu obchodu i vyváženosti vlastní ekonomiky, přejít ke stálejší komoditě, která by měnu kryla. Tou bylo přirozeně zlato.
Běžného občana se měnová reforma prakticky nedotkla. Jednalo se o makroekonomickou záležitost. Ceny, výplaty a podobně zůstaly na stejné úrovni, občan si musel jen zvykat na odlišné počítání. Jeden zlatý platil nově dvě koruny a krejcar dva haléře.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2013.
