Naše nejvzácnější bankovky
Za více než 250 let se na našem území vystřídalo v oběhu na několik set druhů bankovek a státovek, ale i nejrůznějších typů poukázek a nouzových platidel.
Mnohé z nich známe jen v několika exemplářích, o existenci jiných se dovídáme už jen z dobových dokumentů.
Týká se to nejen platidel před rokem 1918, ale i novějších. Typickým zástupcem je například 5 Ks 1945 série B, kde známe doposud pouze jediný exemplář nebo 5000 Kč vzor 1919. Samotnou kapitolou je poté kupříkladu 200 Kč 1993 s proužkem „Republique du Zaire“ jejíž vysoká cena není dána ani tak počtem kusů, jako spíš mediální popularitou tohoto chybotisku. V následujícím výběru se zaměříme na výběr některých nejzajímavějších bankovek po roce 1918.
5000 Kč 1919
Svatý grál mezi československými papírovými platidly, tak lze bezesporu charakterizovat legendární pětitisícikorunu vzor 1919. Státovka, jejímž emitentem byl Bankovní úřad při Ministerstvu financí (BÚMF), se tiskla ve vídeňské Druckerei für Wertpapiere. Ta zde pro lícní stranu použila upraveného motivu z Rakousko-Uherské 1000 K vzor 1902 od autorů Heinricha Leflera a Rudolfa Rösslera. Celkem se zhotovilo na 500 599 kusů, z kterých se z oběhu nevrátilo 98. Samotná státovka obíhala jen necelé dva roky mezi 7. 8. 1919 a 15. 4. 1921. V současnosti je známo 36 exemplářů, z nichž se značná část nachází ve sbírkách veřejných institucí – zejména muzeí a bankovních ústavů v České a Slovenské republice, ale také například v Japonsku, Portugalsku, Španělsku, Dánsku Nizozemí a dalších zemích. Zatím poslední objev dosud nezdokumentované 5000 Kč I. se udál před několika lety, kdy byl zjištěn prozatím jediný neperforovaný exemplář.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2013
VÝCHODONĚMECKÁ MARKA
Historický přehled
Po pádu nacistického režimu se vztahy mezi někdejšími spojenci začaly notně zhoršovat. Rozdílné ekonomické, vojenské, a především geopolitické zájmy vedli ve svém důsledku až k rozdělení země na východní a západní část.
V červnu 1945 došlo k ustanovení Sovětské vojenské správy (Sowjetische Militäradministration in Deutschland – SMAD), která převzala civilní moc na obsazeném území. Na postupimské konferenci se zástupci Velké Británie, Francie, Spojených států a Sovětského svazu dohodly na demilitarizaci a rozdělení Německa do čtyř okupačních zón. Následující měsíc byly na základě nařízení SMAD ustanoveny orgány německé ústřední správ y, v kter ých získali dominantní vliv komunisté. Rozdí lné geopolitické zájmy někdejších spojenců vedli k stále větší eskalaci vzájemných vztahů, které se zrcadlili i v rozdí lném přístupu k obsazenému území. Zatímco Sovětský svaz se z východní zóny snažil v y tvořit loutkov ý stát, Spojené státy, Velká Británie a Francie usilovali o demokratizaci Německa.
Měnová reforma
Roznětkou k rozdělení země na dva samostatné státy se stala měnová reforma z 18. čer vna 1948, kterou došlo k ukončení platnosti Reichsmark a Rentenmark v západních sektorech a jejím nahrazením nově vzniklé Deutsche Mark. Vzhledem k tomu, že říšské marky byly v sovětské okupační zóně stále legálním platidlem, přesunula se značná část oběživa na v ýchod, což ve svém důsledku vedlo ke skokovému znehodnocení staré měny.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2018.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
